ak bylo zmíněno dříve, od r. 1628 byly Pavlice jistě součástí jevišovického panství. Roboty a poddanské dávky byly na jevišovickém panství značné. Dle urbáře panství jevišovického platili: pololáník o sv. Jiří 5 grošů 2 a 1/2 denáru, o sv. Václavě 6 gr. 4 den., čtvrtláník o sv. Jiří 2 gr. 4 den. a o sv. Václavě 3 gr., chalupník o sv. Jiří 2 gr. a o sv. Václavě 1 gr. V naturáliích dával pololáník ročně 7 kur a 15 vajec, čtvrtláník 3 a 1/2 kury a 5 vajec, chalupník 2 kury a 5 vajec. Robotovali dle toho, jak rozkázala vrchnost. Desátky dávaly se z plodin polních a z hus. I z chovu krav platila se dávka sýra a 4 denáry z krávy a 1 a 1/2 denáru z jalovice. Obec musila ročně vyčepovat desitivěderní sud panského vína. Pivo smělo se čepovat jen z panského pivovaru. Po vydání patentu císaře Josefa II. robotoval pololáník od sv. Jiří do sv. Jana dvěma koni 3 dny, pěšky jednou osobou 2 dny týdně, od sv. Jana do sv. Václava potahem 1, pěšky 3 dny týdně a od sv. Václava do sv. Jiří jen potahem 2 dny v témdni. Čtvrtláníci robotovali od sv. Václava do sv. Jiří pěšky 3 dny, od sv. Jiří do sv. Jana 2 dny dvěma voli a 2 dny pěšky jednou osobou, od sv. Jana do sv. Václava dvěma voly a pěšky jednou osobou 4 dny v témdni.

Třicetiletou válkou Pavlice značně utrpěly, jelikož ležely na císařské cestě, hlavní spojnici mezi Znojmem a Jihlavou, kudy často táhla švédská a rakouská císařská vojska. Ve vsi před válkou bývala německá menšina, ale válkou téměř zanikla. R. 1667 bylo mezi 21 usedlými rodinami 5 německých. Dle usnesení zemského sněmu z r. 1650 byly osvobozeny půllány v Pavlicích robot a platů na 9 let podle Peřinky (na 6 let podle Slavíka), domky na 3 léta. Po válce bylo 5 lánů. Domů bylo 18 osedlých, 3 nově osedlé, 4 nově pusté, 12 starých pustých. Rolí nově vzdělaných II. a III. třídy po 10 měrách. Rolí starých pustých II. a III. třídy po 76 měrách.

Jevišovické panství držel Karel Fridrich, kníže minsterbersko-olešnický. Jeho smrtí r. 1647 vymřel po meči starobylý rod pánů z Kunštátu. Dědicem panství byl zeť knížete Karla Fridricha Silvius Nimrod, vévoda württemberský, který se oženil s Alžbětou Marií z Minsterberka. Ten postoupil panství jevišovické císaři Ferdinandu III. výměnou za lenní knížectví olešnické ve Slezsku.

Jako majetek komorní bylo jevišovické panství na rozkaz císaře Ferdinanda III. oceněno na 92 119 zlatých a jako hmotná odměna prodáno 7. června 1649 císařskému vojevůdci Jean Louis Raduit de Souches, obránci Brna proti Švédům. Kromě toho generál obdržel titul osobního císařského strážmistra, tajného rady a byl povýšen do stavu svobodných pánů. Později, 5. března 1663, se stal říšským hrabětem. Jevišovické panství bylo protestantské. Proto Raduit de Souches povolal jezuity a sám konvertoval ke katolictví, aby získal inkolát v českých zemích a Uhrách. Poddaní nesměli chodit na nekatolická kázání, byly ničeny nekatolické náboženské knihy, bylo zavedeno přijímání svátosti oltářní pod jednou a konána procesí o Božím Těle. Většina obyvatel panství tak byla obrácena ke katolictví. V Pavlicích r. 1649 nechal vystavět špitál s domácí kaplí. Kaple byla stržena r. 1670, a na jejím místě nákladem téhož pána zbudována nová dosti úpravná, v níž také od r. 1672 směly být slouženy mše svaté. R. 1675 byl zřízen při oltáři v kapli Boží hrob podle jeruzalémského. Kapli vysvětil 12. srpna 1677 Jan Josef hrabě Breuner, biskup nicopolitánský, kanovník a sufragán olomoucký, který se stal r. 1695 arcibiskupem pražským. Zvony jsou zde tři. Největší, litý r. 1693, pochází z františkánského kláštera ve Znojmě.

Od 20. října 1743 přešly Pavlice s velkostatkem jevišovickým na Jana hraběte Ugarte, který se oženil s Marií Vilemínou de Souches a druhou polovinu panství koupil od její sestry Marie Anny za 206 000 zlatých.

R. 1785 byla zřízena lokální kuracie. Od tohoto roku je přifařena také Vranovská Ves, která dříve patřila do farnosti štítarské. Při kostele bývala do r. 1764 Kalvárská hora a do r. 1806 kaple utrpení Kristova.

R. 1800 byla v Pavlicích založena škola. Byla původně jednotřídní.

Nahoru

zpět na historie Pavlic