ároveň se značným hospodářským rozvojem stoupala i nespokojenost venkovského lidu robotního a dělnictva na panství. Značně k tomu přispěly napoleonské války na počátku 19. století, které sice způsobily obyvatelstvu mnoho škod, ale které také přinesly nové revoluční názory na společnost. Podnětem k selské vzpouře bylo klamné domnění, rozšířené mezi selským lidem, že zavedením berního provizoria, nařízeným r. 1819, přestanou všechny roboty a desátky nebo aspoň budou podstatně zmírněny. Z toho vzniklo veliké hnutí, směřující k všeobecnému odepření roboty. V březnu 1821 se na společné schůzi usnesli zástupci poddaných asi z desíti panství, že ode dne 26. března přestanou robotovat. Sedláci, kteří přesto šli na robotu, byli zahnáni domů. Jinak se poddaní chovali klidně. Také Pavličtí se účinně podíleli na tomto rozsáhlém selském povstání, které zachvátilo téměř všechen poddanský lid venkova od Znojma až k Jihlavě. Když tato selská bouře byla v červenci zadušena rakouskou vojenskou mocí, mezi hlavními vůdci povstání byl souzen také Jeřábek Jan, starosta Pavlic, a to hned pro dva „zločiny": pro rušení vnitřního pokoje a pro vzpouru proti vrchnosti. Spolu s ostatními odsouzenými byl uvězněn v Brně na Špilberku, odkud se vrátil s těžce podlomeným zdravím, jelikož byl stále přikován a jednou týdně dokonce tak, že musel spát v kleče. Sedláci se vrátili do roboty, aniž získali nějaké úlevy.

R. 1829 byla zbudována budova farní. Téhož roku majitel panství jevišovického rozšířil kapli, ze které tím vznikl nynější kostel sv. Filipa a Jakuba, jenž byl uvnitř obnoven r. 1856.

Epidemie morové si v letech 1833 až 1835 vyžádaly přes 30 obětí. Na hřbitově pochovávali nebožtíky z Pavlic a Grešlového Mýta a do roku 1901 i z Vranovské Vsi, která si v tomto roce zřídila vlastní hřbitov.

Po smrti Maxmiliána hraběte Ugarte r. 1875 získávají jevišovické panství jeho sestry Gabriela hraběnka Lovatelli (některé prameny uvádějí jméno Locatelli), roz. hr. Ugarte (manžel hrabě Karel Lovatelli) a Anna Baltazzi, roz. hr. Ugarte. Její manžel Hector Baltazzi pocházel z vlivné vídeňské rodiny. V letech 1881, 1883 a 1887 vyhrál dostihový závod "Velká pardubická steeplechase", mezi jehož zakladatele v r. 1874 patřil i Maxmilián hrabě Ugarte.

R. 1893 byl založen sbor dobrovolných hasičů, který je činný dodnes.

R. 1897 koupil jevišovické panství za 2 600 000 rakouských korun Robert svobodný pán Biedermann z Turony, vídeňský továrník. Polovinu panství od Anny Baltazziové, druhou pak od Františka Kunze a Ignáce Trellingera. Robert nechal r. 1899 kostelu přistavět sakristii.

R. 1899 byla založena Národní Jednota.

V letech 1904 - 1906 byla postavena silnice spojující Pavlice s Boskovštejnem, která vedla dále do Jevišovic. Tato silnice byla pak v letech 1908 - 1909 napojena na hlavní (císařskou) silnici. Do té doby byla pouze cesta plná výmolů a kamení. V dolní části vsi tekl přes tuto cestu potok z nedalekého rybníka. Přes tento potok vedla dřevěná lávka pro pěší.

Před válkou byli v obci sedláci, dělníci, několik řemeslníků, 3 obchody, 3 hospody a 2 řezníci. Početná vrstva obyvatel patřila ke korálníkům, protože se v Pavlicích velmi dařilo perlařskému průmyslu.

Nahoru

zpět na historie Pavlic