ne 28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este. Po ultimátu byla Srbsku vypovězena válka.

Dne 31. července 1914 (pátek) večer ozval se buben obecního posla, který poté obyvatelům ohlásil mobilizaci I. výzvy. Nestačila však ani mobilizace III. výzvy a následovaly odvody mužů od 18 let. Nakonec zůstali v obci jenom starší občané. Sem tam byl někdo "vyreklamovaný", že je nepostradatelný, jako např. starosta Bohdálek a obchodník Emr. Na vojnu odešlo dost mužů, avšak většině hospodářů bylo již přes padesát let, takže zůstali doma. I tak bylo na všechny práce málo lidí, takže pro nádeníky, kteří nemuseli narukovat, a pro ženy nádeníků, jejichž muži narukovat museli, bylo více práce. Během války se v Pavlicích hodně šily různé řemeny pro armádu od firmy Budischowsky z Třebíče. Obec žila v neustálém napětí, protože většina vojáků už byla na frontě. Samozřejmě, že se lidé více zajímali o osud svých drahých, než o to, kdo vítězí či prohrává. Celkem narukovalo 142 mužů, z toho 3 byli legionáři.

V sobotu dne 1. srpna 1914 odpoledne byl zatčen četnictvem pro velezradu a vyzvědačství řídící učitel Ludvík Pokorný, z nichž byl křivě obviněn anonymním dopisem, který byl zaslán četnickému rytmistru do Znojma. Po 4 dnech vězení byl pro nedostatek důkazů viny propuštěn. Učitel Pokorný potom několik týdnů v hasičské uniformě vysedával na lavici u hospody ještě s jedním občanem a kontrolovali každého cizího člověka, který procházel po silnici okolo nich. Protože se objevovaly zprávy, že je všude plno vyzvědačů, musel se každý prokázat. Tehdy bylo ještě dost lidí, kteří "šli vandrem".

V r. 1916 kupuje jevišovické panství rytíř Vilém Ofenheim z Pontexina za 6 000 000 rakouských korun.

Stoupající nedostatek životních potřeb donutil stát k tomu, že r. 1916 vydal lístky na chléb, mouku, cukr a omastek. Zabavoval úrodu na poli, pro vojsko pak i dobytek. Rodiny vojáků dostávaly od státu podporu. Třebaže mezi lidmi bylo peněz vcelku dost, nebylo za ně co koupit. To už přišla doba, kdy sedláci, kteří si dovedli obilí uschovat a ve mlýně vyměnit za mouku, začali pod rukou kupovat petrolej, kterého byl veliký nedostatek. Začal kvést černý trh. Z města, hlavně z Vídně, přijížděli lidé s petrolejem nebo látkami a vyměňovali je za potraviny. Protože někteří sedláci žádali za potraviny hodně, začalo se říkat, že jsou "keťasi".

V roce 1917 byla nařízena sbírka kovů, jež stát zabavil (brány, bronzové hmoždíře, žehličky, kliky aj.).

V zimě 1917 bylo v Pavlickém dvoře asi 14 ruských zajatců a s nimi rakouský četař české národnosti. Tito ruští zajatci chodili v neděli do kostela a vždy se chovali velmi ukázněně. Uměli vyrábět různé hračky ze dřeva a kovové prstýnky, které pak prodávali.

Demoralizace armády postoupila roku 1918 tak daleko, že vojáci, kteří přišli na dovolenou, se často na vojnu již nevraceli. V lesích se začaly tvořit skupiny zelených kádrů. U nás se vykládalo, že je u zelených kádrů Petr Málek. Četníci z Vranovské Vsi ho hledali, ale nenašli. Říkalo se, že byl ukrytý na půdě.

Zpráva o převratu došla ráno dne 29. října 1918. Převrat v obci proběhl klidně za velkého nadšení místních. Pomalu se vraceli vojáci z bojišť. Mnozí se však nevrátili.

zpět na historie Pavlic