Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo ráčil nejmilostivěji vydat tento nejvyšší vlastnoruční list a manifest:

Milý hrabě Stürgkhu!

Vidělo se mi, naříditi ministru mého domu a věci zahraničních, abyoznámil královské srbské vládě, že mezi mocnářstvím a Srbskem nastal stav válečný.

V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se na svoje milované národy. Nařizuji Vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.

V lázních Išlu, dne 28. července 1914.

ylo mým nejvroucnějším přáním, aby léta, která z Boží milosti jsou mi ještě dopřána, mohl jsem zasvětit dílům míru a uchrániti svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.

V radě prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.

Pletichy protivníka plného nenávisti nutí mne, abych na ochranu cti mého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci a zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.

S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo království Srbské, které od prvního začátku státní samostatnosti až do nynější doby od mých předků a ode mne bylo chráněno a podporováno, již před lety cestu otevřeného nepřátelství proti Rakousku-Uhersku.

Když jsem po třech desetiletích požehnané práce míru v Bosně a Hercegovině rozšířil svoje vladařská práva na tyto země, vyvolalo toto moje opatření v království Srbském, jehož práva nižádným způsobem nebyla porušena, výbuchy nevázané náruživosti a nejrozhořčenější nenávisti. Moje vláda užila tenkráte krásného práva strany silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na Srbsku toliko, aby snížilo počet svého vojska na stav míru a slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství.

Týmž duchem umírněnosti vedena obmezila se moje vláda, když Srbsko přede dvěma lety nacházelo se ve válce s tureckou říší, na hájení nejdůležitějších životních podmínek mocnářství. Tomu jednání děkovalo Srbsko v první míře, že dosáhlo účelu války.

Naděje, že Srbské království ocení mírumilovnost a shovívavost mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila.

Stále výše šlehá plamen nenávisti vůči mně a mému domu, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučná území Rakouska-Uherska násilně odtrhnouti.

Zločinné řádění sahá přes hranici, aby na jihovýchodu mocnářství podkopalo základy státního pořádku, aby lid,kterému já v otcovské lásce věnuji svoji plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti k panovnickému domu a vlasti, aby svedlo dospívající mládež a podněcovalo ji k zločinným skutkům nerozumu a velezrady. Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar mne a mé věrné národy v srdce zasáhl, jest zdaleka viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které ze Srbska byly zahájeny a řízeny.

Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost Srbska musí se ukončiti, má-li čest a vážnost mého mocnářství zůstati neporušena a jeho státní, hospodářský a vojenský rozvoj býti ušetřen stálých záchvěvů.

Marně podnikla moje vláda ještě poslední pokus dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti Srbsko vážným napomenutím k obratu.

Srbsko odmítlo mírné a spravedlivé požadavky mé vlády a odepřelo dostáti povinnostem, jejichž splnění v životě národů a států jest přirozeným a nutným základem míru.

A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se mocí zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti mým státům pokoj uvnitř a trvalý mír navenek.

V této vážné chvíli jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své zodpovědnosti před Všemohoucím.

Vše jsem prozkoumal a uvážil.

S klidným svědomím nastupuji na cestu, kterou mi povinnost vykazuje.

Spoléhám na svoje národy, které ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem mého trůnu se řadily a pro čest, velikost a moc vlasti k největším obětem vždy byly ochotny.

Spoléhám na obětavou, statečným nadšením naplněnou brannou moc Rakouska-Uherska.

A důvěřuji ve Všemohoucího, že mým zbraním dopřeje vítězství.

František Josef v. r.

Nahoru

zpět na historie Pavlic