Bayer Vilém

Herman Petr

Kulhánek Ferdinand

Rada Rudolf

Špalek Gustav

Štol František

Zedník Karel

odle kroniky obce pocházeli z Pavlic tři legionáři, kteří v ní však nejsou jmenováni. V internetovém památníku československých legií "Čestná vzpomínka" je v databázi padlých a zemřelých zmínka o Františku Štolovi. V obecní kronice toto jméno najdeme ve výčtu pavlických vojínů, kteří se zpět z bojišť I. světové války nevrátili. Jeho jméno (ovšem v podobě Štohl) najdeme také na pamětní desce v kapli obětem I. světové války při kostelu sv. Filipa a Jakuba v Pavlicích.

V databázi čs. legionářů z I. světové války na internetových stránkách Vojenského ústředního archivu Praha najdeme také Viléma Bayera, Gustava Špalka a mimo jiné i tři legionáře z Grešlového Mýta, a sice Petra Hermana, Rudolfa Radu a Karla Zedníka.

Kromě nich sem přidávám i Ferdinanda Kulhánka, který prošel legiemi a který se stal řídícím učitelem v Pavlicích.

* 22. ledna 1892, Pavlice, okr. Znojmo

† ???

pracovník II. pracovní roty, III. zajatecký tábor v Rusku,
truhlář ve Vídni

ayer Vilém se narodil v Pavlicích, které byly jeho domovskou obcí. Absolvoval dvojtřídní obecnou školu. Poté se vyučil truhlářem. Před válkou, od svých 13ti let, žil s matkou ve Vídni. V rakousko-uherské armádě byl vojínem 24. zemskému pěšího pluku. Do zajetí padl 4. listopadu 1914.

Protože žil ve Vídni stejně jako jeho matka a ostatní příbuzní, nechtěl vstoupit do československé legionářské armády v Rusku, aby jim nezpůsobil těžkosti s rakouskými úřady. Byl proto zařazen k II. pracovní rotě v Omsku 4. října 1918. Ze stejného důvodu pak byl v březnu 1919 z pracovní roty na vlastní žádost propuštěn. 15. dubna 1922 nabyl domovského práva ve Vídni, čímž získal rakouské občanství.

Nahoru

* 22. (nebo 24.?) srpna 1894, Blížkovice, okr. Moravské Budějovice

† 1982, Pavlice, okr. Znojmo

napředník 1. muničního praporu, 2. pluku lehkého dělostřelectva, 2. muniční divize čs. legie v Rusku,
řezník a uzenář v Pavlicích

palek Gustav se narodil v Blížkovicích, kde bydlel v č.p. 21 ještě po válce, než se přestěhoval do Pavlic. Absolvoval obecnou, poté měšťanskou školu v Moravských Budějovicích. Ve Znojmě se vyučil řezníkem a uzenářem. V rakousko-uherské armádě byl zařazen k 24. zemskému pěšímu pluku, ke kterému narukoval 25. října 1914. 2. prosince 1914 odjel na ruskou frontu, kde byl 1. ledna 1915 raněn do hlavy u Gonlice (?). 10. února 1915 odjel na frontu do Karpat. Zde omrzl na nohou. Byl proto po nějaký čas v nemocnici v Gengeši (?). 6. července 1915 opět převelen na ruskou frontu.

17. září 1915 byl u ukrajinského města Rovno zajat. Do československé legionářské armády se přihlásil 6. září 1916 ve Valku. Zařazen byl však až 29. července 1917 v Rize. Nejprve byl zařazen k 7. rotě 2. praporu 5. čsl. střeleckého pluku v Borispolu. V říjnu pak k 2. muniční divizi. Zde působil jako dělostřelec, od 4. září 1918 jako kuchař. 1. října 1919 byl povýšen na hospodářského svobodníka. Z Ruska se vrátil domů lodí. 27. října 1920 byl demobilizován.

Do Pavlic se přistěhoval zřejmě v roce 1924, protože 7. října 1934 byl přijat do svazku obce i s rodinou, tj. nabyl domovského práva v Pavlicích. A to bylo možné až po uplynutí zákonité doby pobytu, která byla stanovena na 10 let.

Nahoru

* 6. března 1887, Pavlice, okr. Znojmo

† 31. srpna 1918, Samara, Rusko

vojín 8. roty 4. střeleckého pluku "Prokopa Holého" čs. legie v Rusku
slévač v Pavlicích

tol František se narodil v Pavlicích, kde absolvoval obecnou školu. Vyučil se slévačem. V rakousko-uherské armádě byl zařazen k 99. pěšímu pluku. Byl zajat 17. září 1915 u ukrajinského města Rovno.

Do československé legionářské armády v Rusku vstoupil 27. března 1918 v městě Orjol. Nedlouho poté byl přeložen k 8. rotě 4. střeleckého pluku. Zúčastnil se všech bojů 8. roty. Vyznamenal se hlavně v boji u Syzraně. Zde se mu podařilo spolu s několika dalšími bratry zničit část železniční trati na Perm, a tím zamezit odvezení ešelonů rudých. Navíc odstranil pozorovatele, který řídil nepřátelskou dělostřeleckou palbu. Dne 18. srpna byl v boji proti sovětům u Nikolajevky těžce raněn. Byl převezen do samarské nemocnice, kde zraněním 31. srpna podlehl. Pochovaný je na samarském hřbitově.

Vyznamenání:

• Československá revoluční medaile
• Spojenecká válečná medaile
• Navržen na vyznamenání československým válečným křížem

Nahoru

* 29. června 1898, Grešlové Mýto, okr. Moravské Budějovice

† ???

vojín 34. pěšího pluku čs. legie v Itálii

erman Petr byl v rakousko-uherské armádě vojínem nejprve u 24. pěšího pluku, později u 37. pěšího pluku. Zajat 28. července 1917 v italském Canale. Do československé legionářské armády v Itálii se přihlásil 26. dubna 1918 a zařazen byl k 34. pěšímu pluku 26. dne téhož měsíce. 23. září 1919 odešel k brněnskému četnictvu. 10. října 1919 se vrátil zpět k útvaru. Demobilizován 7. února 1921.

Nahoru

* 10. dubna 1894, Grešlové Mýto, okr. Moravské Budějovice

† ???

četař 1. lehkého dělostřeleckého pluku čs. legie v Rusku

ada Rudolf byl v rakousko-uherské armádě zařazen k 81. pěšímu pluku. Byl zajat 18. února 1915 v Može Labovo. Stal se příslušníkem ruské armády. Do československé legionářské armády vstoupil 1. srpna 1918 v městě Sarapul. Byl nejprve v 1. záložním pluku. Poté převelen k 1. lehkému dělostřeleckému pluku. Po válce se vrátil a byl demobilizován.

Nahoru

* 4. prosince 1883, Grešlové Mýto, okr. Moravské Budějovice

† 2. dubna 1919, Čeljabinsk, Rusko

vojín 1. pracovního praporu čs. legie v Rusku

edník Karel byl v rakousko-uherské armádě zařazen ke 14. pěšímu pluku. Do zajetí padnul 10. prosince 1914. V československé legionářské armádě působil u 1. pracovního praporu.

Nahoru

* 10. dubna 1889, Slatina, okr. Moravský Krumlov

† 30. července 1942, Pavlice, okr. Znojmo

desátník 3. roty 8. střeleckého pluku "Slezského" čs. legie v Rusku,
řídící učitel v Pavlicích

ulhánek Ferdinand byl řídícím učitelem v Pavlicích. Dobové vzpomínky o něm hovoří jako o neohroženém Čechovi a dobrém vlastenci. Narodil se ve Slatině, kde navštěvoval obecnou školu. Měšťanskou školu a učitelský ústav pak v Brně. Působil jako výpomocný učitel na trojtřídní obecné škole ve Valči od 15. 11. 1910 – 31. 12. 1910 a na dvoutřídní obecné škole v Přešovicích od 1. 2. 1911 do 30. 4. 1914. Na téže škole jako definitivní učitel od 1. 5. 1914 do 31. 8. 1920. Za I. světové války konal vojenskou službu.

V I. světové válce byl četařem rakousko-uherské armády u 24. zemského pěšího pluku. Byl zajat 4. září 1915 u ukrajinského města Rovno. 16. července 1917 vstoupil do čs. legie v ruské Anžerskaje. 7. září byl zařazen k 3. rotě 8. střeleckého pluku. O měsíc později převelen do štábu 2. střelecké divize. 7. července 1918 se vrátil zpět k pluku. 12. listopadu 1918 povýšen na desátníka. 7. března 1919 zvolen porotcem plukovního soudu. Téhož měsíce byl převeden do 1. pochodové roty a nedlouho potom opět k 3. rotě. V srpnu 1919 zbaven hodnosti desátníka, která mu byla později navrácena. 27. července 1920 byl demobilizován.

Účast v bojích:

• Vladivostok (29. 6. 1918)
• Nikolsk Ussurijský (3.-5. 7. 1918)
• Ussuri (25. 7. - 1. 8. 1918)
• Gorbunovo Nižnyj Tagil - Salki (1. - 10. 10. 1918)
• Kordon - Verch Lok (16. - 30. 10. 1918)
• Černý Jar - Mazujevka - Kulikovo Kungur (19. - 25. 12. 1918)
• Ochrana magistrály v úseku Mariinsk - Irkutsk (1. 3. - 14. 10. 1919)

Vyznamenání:

• Československá revoluční medaile
• Spojenecká válečná medaile

Po válce působil na jednotřídní obecné škole v Ratišovicích jako zatímní správce školy od 1. 9. 1920 do 30. 9. 1921 a jako definitivní správce školy od 1. 10. 1921 do 31. 8. 1936. Od 1. září 1936 byl přeložen na trojtřídní obecnou školu v Pavlicích jako definitivní řídící učitel. Výnosem české zemské školní rady pro Moravu v Brně ze dne 25. března 1941, čís. 16175/41 byl dnem 31. března 1941 penzionován.

Za II. světové války se účastnil odboje proti nacistické Třetí říši. Byl udán a dne 30. července 1942 pro něj přijeli agenti německé tajné policie Gestapo. Ferdinand Kulhánek ozbrojen revolverem utekl před nimi z bytu oknem a kolem místního hřbitova prchal směrem na Boskovštejn. Byl však dostižen a po krátké přestřelce zabit. Pohřeb se konal na zdejším hřbitově. Povolen byl pouze výkrop, jehož se zúčastnilo jen několik neohrožených místních občanů. Manželku Marii a dcery Miladu a Blanku od jisté smrti uchránila jen skutečnost, že stanné právo bylo nacisty v té době již odvoláno. O okolnostech a průběhu vyšetřování jeho smrti si můžete přečíst zde.

Nedaleko od místa, kde byl Ferdinand Kulhánek zastřelen, byla mu dne 28. července 1946 odhalena pamětní deska (silnice Pavlice-Boskovštejn, u Blažkovského rybníka). 8. května 1960 pak byla odhalena jeho pamětní deska na budově pavlické školy.

Na tomto místě zahynul gestapáckými vrahy
neohrožený bojovník za svobodu národa
KULHÁNEK FERDINAND
řídící učitel v Pavlicích
dne 30. července 1942.
Čest jeho památce.

Nahoru

zpět na historie Pavlic