tisk domů


Osobnosti Pavlic


Franz Karel

Kulhánek Ferdinand

Pokorný Bohumír

Pokorný Karel

Purcner Josef

Žatečka Václav


Franz Karel

* 24. září 1828, Pavlice, okr. Znojmo

† 10. listopadu 1906, Rosice u Brna

lékař, osvětový pracovník

K arel Franz vystudoval medicínu ve Vídni a hned po promoci v roce 1858 byl za epidemie cholery ustanoven cholerovým lékařem v Rosicích, kde se již usadil trvale. Jeho syn generál prof. MUDr. Karel Franz ml. (18. 3. 1864 Rosice — 9. 12. 1933 Praha) byl vojenským lékařem, odborníkem na tuberkulózu.


Prameny:
  • Znojemský kalendář 93. Znojmo: 1992.
  • Sláma, K. MUDr. Karel Franz ml. [online]. Zastávka [cit. 2009-04-29]. Dostupné na WWW: <http://kic.rosice.cz/?id=osobnosti-k.franz.ml>
    Kulhánek Ferdinand

    * 10. dubna 1889, Slatina, okr. Moravský Krumlov

    † 30. července 1942, Pavlice, okr. Znojmo

    řídící učitel

    K ulhánek Ferdinand byl řídícím učitelem v Pavlicích. Dobové vzpomínky o něm hovoří jako o neohroženém Čechovi a dobrém vlastenci. Narodil se ve Slatině, kde navštěvoval obecnou školu. Měšťanskou školu a učitelský ústav pak v Brně. Působil jako výpomocný učitel na trojtřídní obecné škole ve Valči od 15. 11. 1910 – 31. 12. 1910 a na dvoutřídní obecné škole v Přešovicích od 1. 2. 1911 do 30. 4. 1914. Na téže škole jako definitivní učitel od 1. 5. 1914 do 31. 8. 1920. Za I. světové války konal vojenskou službu.

    V I. světové válce byl četařem rakousko-uherské armády u 24. zemského pěšího pluku. Byl zajat 4. září 1915 u ukrajinského města Rovno. 16. července 1917 vstoupil do čs. legie v ruské Anžerskaje. 7. září byl zařazen k 3. rotě 8. střeleckého pluku. O měsíc později převelen do štábu 2. střelecké divize. 7. července 1918 se vrátil zpět k pluku. 12. listopadu 1918 povýšen na desátníka. 7. března 1919 zvolen porotcem plukovního soudu. Téhož měsíce byl převeden do 1. pochodové roty a nedlouho potom opět k 3. rotě. V srpnu 1919 zbaven hodnosti desátníka, která mu byla později navrácena. 27. července 1920 byl demobilizován.


    Účast v bojích:


    • Vladivostok (29. 6. 1918)
    • Nikolsk Ussurijský (3.-5. 7. 1918)
    • Ussuri (25. 7. - 1. 8. 1918)
    • Gorbunovo Nižnyj Tagil - Salki (1. - 10. 10. 1918)
    • Kordon - Verch Lok (16. - 30. 10. 1918)
    • Černý Jar - Mazujevka - Kulikovo Kungur (19. - 25. 12. 1918)
    • Ochrana magistrály v úseku Mariinsk - Irkutsk (1. 3. - 14. 10. 1919)

    Vyznamenání:


    • Československá revoluční medaile
    • Spojenecká válečná medaile

    Po válce působil na jednotřídní obecné škole v Ratišovicích jako zatímní správce školy od 1. 9. 1920 do 30. 9. 1921 a jako definitivní správce školy od 1. 10. 1921 do 31. 8. 1936. Od 1. září 1936 byl přeložen na trojtřídní obecnou školu v Pavlicích jako definitivní řídící učitel. Výnosem české zemské školní rady pro Moravu v Brně ze dne 25. března 1941, čís. 16175/41 byl dnem 31. března 1941 penzionován.

    Za II. světové války se účastnil odboje proti nacistické Třetí říši. Byl udán a dne 30. července 1942 pro něj přijeli agenti německé tajné policie Gestapo. Ferdinand Kulhánek ozbrojen revolverem utekl před nimi z bytu oknem a kolem místního hřbitova prchal směrem na Boskovštejn. Byl však dostižen a po krátké přestřelce zabit. Pohřeb se konal na zdejším hřbitově. Povolen byl pouze výkrop, jehož se zúčastnilo jen několik neohrožených místních občanů. Manželku Marii a dcery Miladu a Blanku od jisté smrti uchránila jen skutečnost, že stanné právo bylo nacisty v té době již odvoláno. O okolnostech a průběhu vyšetřování jeho smrti si můžete přečíst zde.

    Nedaleko od místa, kde byl Ferdinand Kulhánek zastřelen, byla mu dne 28. července 1946 odhalena pamětní deska (silnice Pavlice-Boskovštejn, u Blažkovského rybníka). 8. května 1960 pak byla odhalena jeho pamětní deska na budově pavlické školy.


    Pomník u Blažkovského rybníka Na tomto místě zahynul gestapáckými vrahy
    neohrožený bojovník za svobodu národa
    KULHÁNEK FERDINAND
    řídící učitel v Pavlicích
    dne 30. července 1942.
    Čest jeho památce.

    Nahoru


    Prameny:
  • Kronika obce Pavlice (1924-1964). SOkA Znojmo, fond Archiv obce Pavlice, ev.č. 558.
  • Kronika ZŠ Pavlice (1940-1945). SOkA Znojmo, fond Základní škola, 1.-4. postupný ročník, Pavlice, ev.č. 560.
  • Vojenský ústřední archiv Praha. Databáze čs. legionářů z 1. světové války. [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné na WWW: <http://www.vuapraha.army.cz>
    Pokorný Bohumír

    * 8. listopadu 1877, Pavlice, okr. Znojmo

    † 10. března 1968, Telč

    hudební skladatel, varhaník, dirigent sboru Smetana

    B ohumír Pokorný pocházel z početné rodiny venkovského učitele. Obecnou školu vychodil v Pavlicích, měšťanskou v Brně. První hudební vzdělání získal u svého otce. Pak studoval varhanickou školu v Brně u Leoše Janáčka. Státní zkoušku složil v Praze před komisí, v níž byli kromě jiných i skladatelé Vítězslav Novák a Otakar Ševčík. R. 1897 nastoupil v Jaroměřicích nad Rokytnou a působil zde do r. 1905 jako ředitel kůru. Tam se stýkal i s Otokarem Březinou a zde vznikla i jeho první skladba.

    Od r. 1905 působil v Telči. Byl ředitelem kůru, sbormistrem pěveckého sdružení v Občanské besedě, od r. 1924 do r. 1942 sbormistrem sboru Smetana. Od r. 1908 vyučoval na reálce a později gymnáziu zpěvu. Vynikl jako dobrý harmonizátor lidových písní. Jeho skladby se staly kmenovým repertoárem mnohých pěveckých sborů, především Pěveckého sdružení moravských učitelů. Další jeho skladatelská tvorba zůstala z velké části v rukopise.

    Dílo:
    - opera Dožínky - libreto K. Urbánek, zůstala v rukopise
    - zhudebněné básně Vítězslava Hálka "Mé písně"
    - 10 sešitů se 138 písněmi vyšlo tiskem
    - 167 lidových písní z Čech, Moravy a Slovenska - v rukopise

    Nahoru


    Prameny:
  • Rodinný archiv MUDr. Milana Svojsíka, prasynovce Bohumíra Pokorného.
  • (jm). Bohumír Pokorný. [online]. Telč: oficiální stránky města [cit. 2008-03-23]. Dostupné na WWW: <http://www.telc-etc.cz/?target=staticka&id=376&menu=592>
  • Místopis osobností Znojemska. Znojmo: Okresní knihovna, 1994. 101 s.
    Pokorný Karel

    * 18. ledna 1891, Pavlice, okr. Znojmo

    † 14. února 1962, Praha

    akademický sochař, profesor

    N arodil se 18. ledna 1891 v Pavlicích. Patří mezi hlavní představitele novodobého realistického umění v českém sochařství. Jeho rodištěm byly Pavlice u Znojma. To pravděpodobně způsobilo, že Karlovy první kroky vedly do Vídně, kde se vyučil zámečnictví.

    Karel Pokorný K uměleckému povolání se dostal přes pražskou UMPRUM (prof. Drahoňovský) a Akademii, kde byl žákem J. V. Myslbeka. Po absolvování školy v r. 1917 byl ještě 5 let pomocníkem v ateliéru J. V. Myslbeka. Dokončovali spolu např. sousoší sv. Václava určené pro Václavské náměstí v Praze.

    Již od r. 1918 vystavuje svá díla doma i v zahraničí (Bern, Záhřeb, Paříž, Benátky a další). Od r. 1920 byl členem SVU Mánes, s nímž pravidelně vystavoval.

    Pracoval jako pedagog na ČVUT, kde učil modelování (1936-1939). Od r. 1945 působil jako profesor Akademie, kde založil svou speciální sochařskou školu, z ní vyšlo 79 absolventů, někteří z nich se poté věnovali např. restaurátorství uměleckých děl. V letech 1948-1950 pracoval jako rektor AVU v Praze, zastával též funkci předsedy Svazu československých výtvarných umělců.

    Karel Pokorný si do rodiny vzal sirotka Zdenka Seydla (1916-1978), plně podporoval jeho výtvarný talent, proto již v r. 1929 Seydl poprvé vystavoval své dětské kresby.

    Od r. 1936 učil na Vysokém učení technickém a v letech 1945-61 na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho speciální školou prošlo 79 žáků, např. Miroslav Pangrác, Ludvík Kodym a Karel Hladík.

    Busta Karla Pokorného před obecním úřadem v Pavlicích Od r. 1939 byl nositelem Katzovy ceny České akademie věd. Třikrát se stal laureátem Státní ceny (1949, 1951, 1955), roku 1956 mu byl udělen nejvyšší čestný titul Národního umělce. V r. 1958 se stává jako jediný mezi našimi výtvarníky čestným členem Akademie umění SSSR. Při příležitosti 70. narozenin mu bylo propůjčeno jedno z nevyšších vyznamenání, a to Řád republiky. Brzy na to - 14. února 1962 - však v Praze umírá.

    Dílo:

    V jeho díle se objevovaly převážně sociální motivy, vytvořil také řadu podobizen. Po II. světové válce se věnoval převážně monumentální tvorbě (sousoší Sbratření, pomníky Boženy Němcové a Aloise Jiráska...). S jeho jménem je také spojena výzdoba svatovítské katedrály a Národního památníku na vrchu Žižkově.

    Sousoší Sbratření nemělo být jedinou prací tohoto umělce pro Českou Třebovou. V překrásném prostředí na Horách měla stát ještě socha spisovatelky Boženy Němcové. Z realizace sešlo, zůstal sádrový model spisovatelky v životní velikosti, uložený v depozitáři českotřebovského muzea.

    pomníky:
    - Pomník zasypaným horníkům pro Lazy u Orlové, 1925
    - Padlý, 1926
    - Pomník obětem důlního neštěstí v Oseku u Duchcova, 1934
    - Božena Němcová, Praha, Slovanský ostrov, 1940-1954
    - Sbratření, Česká Třebová, 1945-1950
    - Alois Jirásek, Praha, Jiráskovo nám., 1954
    - na hranicích mezi Jevišovicemi a Střelicemi stával pomník občanům padlým v I. světové válce. Pomník, dvousoší stojícího vojáka a klečící žnečky, byl zničen za okupace.


    sochy:
    - Matka, 1925
    - Země, 1925
    - Hlava Krista, 1939
    - Pieta, 1944


    reliéfy:
    - Útok, Obrana, Umírání, Smrt, Oběť v Památníku národního osvobození

    Nahoru


    Prameny:
  • Audy, L. Jevišovice a okolí. Jevišovice: Osvětová beseda, 1965.
  • Kronika obce Pavlice (1924-1964). SOkA Znojmo, fond Archiv obce Pavlice, ev.č. 558.
  • Skalický, J. 35 let od úmrtí sochaře Karla Pokorného, autora sousoší Sbratření. [online]. Česká Třebová: Českotřebovský Zpravodaj, 1997 [cit. 2008-03-23]. Dostupné na WWW:
    <http://www.ct.upce.cz/ctrebova/osobnost/pokornyk.html>
    Purcner Josef

    * 28. února 1839, Pavlice, okr. Znojmo

    † 14. října 1900, Moravské Budějovice

    rolník, první český starosta Moravských Budějovic

    N Purcner Josef arodil se 28. února 1839 v Pavlicích, v rodině hostinského Johanna. Jeho děd Josef byl řezníkem v Oblekovicích. 1. února 1866 se oženil s Antonií Urbánkovou z Vísky (dnes místní část Mor. Budějovic). Spolu měli dva syny, Josefa a Jana. Josef působil jako soudní auskultant v Přerově, u zemského soudu v Brně dosáhl hodnosti náměstka. Jan byl vysvěcen na kněze. Stal se vojenským kurátem v Blumově.

    Po příchodu do Budějovic Purcner r. 1865 vstoupil do čtenářského (později čtenářsko - pěveckého a ochotnického) spolku Budivoj, jehož byl od r. 1870 až do své smrti předsedou. Ačkoliv německá menšina v Mor. Budějovicích byla téměř zanedbatelná, nedařilo se Čechům dlouhá léta ovládnout radnici. Jako rok ovládnutí radnice se v publikacích uvádí r. 1882, ale v protokolu zasedání výboru z 19. června 1881 se již objevuje podpis Josefa Purcnera jako starosty, který v Mor. Budějovicích starostoval až do své smrti 18 let.

    Od r. 1884 byl také zemským poslancem. K volbám konaných v Dačicích se dne 30. června 1884 dostavilo 99 voličů, z nichž 97 se nakonec voleb zúčastnilo. Purcner obdržel 56 hlasů. Jeho protikandidát Jan Benna z Plačovic dostal 41 hlasů. Jelikož Purcner obdržel nadpoloviční většinu hlasů, stal se poslancem moravského zemského sněmu. Na půdě zemského sněmu se zasazoval zejména o problematiku rolnictva a dopravy.

    Za alianci klerikálů a Čechů Purcner neúspěšně kandidoval do říšské rady v letech 1879, 1882 a 1885. S určitou mírou zjednodušení se jednalo o volební souboje Čechů a Němců, kdy i vzhledem k volebním pravidlům měli navrch kandidáti německých liberálů.

    V r. 1889 podepisuje Purcner jako prvý pozvánku na založení Sokola. Zdá se, že Purcner trpěl vleklým zánětem ledvin. Ještě 30. září 1900 řídil zasedání městské rady. Zemřel dne 14. října 1900.

    V Moravských Budějovicích nese jeho jméno jedna z ulic.

    Nahoru


    Prameny:
  • Kühtreiberová, L. Zemští poslanci za okres Jemnice v letech 1861 - 1914. [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 90 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce prof. PhDr. Jiří Malíř, CSc. [cit.2012-02-13]. Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/74777/ff_m/diplomova_prace.txt>
  • Markel, M. Svoboda a demokracie v regionu rakouského impéria. Politika jihomoravských Němců v letech 1848-1919. Brno: Matice moravská, 2010. 320 s. ISBN 978-80-86488-76-9
  • Smetana, V. Osobnosti mikroregionu. [online]. Moravské Budějovice: Městské kulturní středisko Moravské Budějovice, 2005 [cit. 2008-03-23]. Dostupné na WWW:
    <http://www.mbudejovice.cz/soubory/9890/zmbr0510_2.pdf>
  • Smetana, V. Osobnosti mikroregionu. [online]. Moravské Budějovice: Městské kulturní středisko Moravské Budějovice, 2005 [cit. 2008-03-23]. Dostupné na WWW:
    <http://www.obcemesta.cz/soubory/9890/zmbr0502.pdf>
    Žatečka Václav

    * 7. července 1941, Pavlice, okr. Znojmo

    akademický malíř, profesor

    V Žatečka Václav áclav Žatečka byl po absolvování jedenáctiletky ve Znojmě v roce 1958 přijat na Akademii výtvarných umění. Prošel atelierem monumentální malby u prof. V. Tittelbacha a prof. V. Sychry, pak pokračoval v krajinářském ateliéru u prof. Vlastimila Rady a prof. Františka Jiroudka, u něhož v roce 1965 absolvoval. Po ukončení Akademie začínající malíř zůstává v Praze a věnuje se profesionálně malbě. Kvůli smrti otce se však vrací do Znojma. V roce 1967 poprvé navštěvuje Turnov zásluhou své budoucí ženy. O dva roky později nastupuje jako učitel výtvarné výchovy v místní Lidové škole umění. Od roku 1973 do roku 2008 působil jako výtvarník na Střední uměleckoprůmyslové škole Turnov. Od roku 1990 do roku 2001 byl ředitelem této školy. Společně s Jiřím Studničkou vedl ateliér zlatnictví a stříbrnictví. Od září roku 2008 je v důchodu.

    Žatečka Václav Václav Žatečka je součástí starší generace malířů, která představuje v českém malířství tzv. novou figuraci, vstupující na evropskou scénu v 60. letech 20. stol. Zároveň tvoří i v duchu jejího protikladu – abstraktním, nefigurativním stylem. V malbě je hlavní charakteristikou maximálně zjednodušená, ke karikatuře směřující lidská figura s použitím silně expresivní barevnosti, gestický rukopis a využívání hutných struktur. Václav Žatečka vytváří své figury různými kombinovanými technikami, hlavní jsou ale bezprostřední otisky částí lidského těla.

    V roce 1979 se Václav Žatečka podílel na tvorbě faksimilií korunovačních klenotů, konkrétně korunovačního žezla a jablka. Zhotovil voskové modely určené k odlévání a k broušení kamenů. Také vytvořil kresebnou a technickou dokumentaci originálů žezla a jablka. Dokumentaci k originálu koruny pak v roce 1981.

    Záběry z vernisáže Václava Žatečky nazvané „Pars pro toto“, která probíhala od 12. 12. 2008 do 16. 1. 2009 v prostorách Státního okresního archívu Semily a kde byly vystaveny obrazy z let 1966 – 2008, si můžete prohlédnout zde.

    Nahoru


    Prameny:
  • Kyncl, J. Vladimír Gebauer, Vladimír Míčko, Václav Žatečka. Praha: Svaz československých výtvarných umělců, 1983. 18 s.
  • Peterková, L. Kopie korunovačních klenotů vyráběl pavlický rodák Václav Žatečka. Znojemsko, 2008, roč. 18, č. 18, s. 5
  • Skalický, B. Umělecké dílo nezobrazuje viditelné, ale činí viditelným. Semilské noviny, 2008, roč. 16, č. 11, s. 11
  • Informační systém abART. Žatečka Václav. [online]. [cit. 2008-09-17]. Dostupné na WWW:
    <http://abart.artarchiv.cz/osoby.php?IDosoby=1651>
  • Sbírka obrazů Jihomoravského muzea ve Znojmě. Znojmo [online]. [cit. 2009-04-16]. Dostupné na WWW:
    <http://www.znojmuz.cz/digitalizace/obrazy/detail.php?photo=O_2192&filtrObdobi=&filtrJmeno=%C5%BDate%C4%8Dka%20V%C3%A1clav%20(*1941)&start=>

    zpět na historie Pavlic

    © Zdeněk Nechvátal