* 10. dubna 1889, Slatina, okr. Moravský Krumlov

† 30. července 1942, Pavlice, okr. Znojmo

řídící učitel

ulhánek Ferdinand byl řídícím učitelem v Pavlicích. Dobové vzpomínky o něm hovoří jako o neohroženém Čechovi a dobrém vlastenci. Narodil se ve Slatině, kde navštěvoval obecnou školu. Měšťanskou školu a učitelský ústav pak v Brně. Působil jako výpomocný učitel na trojtřídní obecné škole ve Valči od 15. 11. 1910 – 31. 12. 1910 a na dvoutřídní obecné škole v Přešovicích od 1. 2. 1911 do 30. 4. 1914. Na téže škole jako definitivní učitel od 1. 5. 1914 do 31. 8. 1920. Za I. světové války konal vojenskou službu.

V I. světové válce byl četařem rakousko-uherské armády u 24. zemského pěšího pluku. Byl zajat 4. září 1915 u ukrajinského města Rovno. 16. července 1917 vstoupil do čs. legie v ruské Anžerskaje. 7. září byl zařazen k 3. rotě 8. střeleckého pluku. O měsíc později převelen do štábu 2. střelecké divize. 7. července 1918 se vrátil zpět k pluku. 12. listopadu 1918 povýšen na desátníka. 7. března 1919 zvolen porotcem plukovního soudu. Téhož měsíce byl převeden do 1. pochodové roty a nedlouho potom opět k 3. rotě. V srpnu 1919 zbaven hodnosti desátníka, která mu byla později navrácena. 27. července 1920 byl demobilizován.

Účast v bojích:

• Vladivostok (29. 6. 1918)
• Nikolsk Ussurijský (3.-5. 7. 1918)
• Ussuri (25. 7. - 1. 8. 1918)
• Gorbunovo Nižnyj Tagil - Salki (1. - 10. 10. 1918)
• Kordon - Verch Lok (16. - 30. 10. 1918)
• Černý Jar - Mazujevka - Kulikovo Kungur (19. - 25. 12. 1918)
• Ochrana magistrály v úseku Mariinsk - Irkutsk (1. 3. - 14. 10. 1919)

Vyznamenání:

• Československá revoluční medaile
• Spojenecká válečná medaile

Po válce působil na jednotřídní obecné škole v Ratišovicích jako zatímní správce školy od 1. 9. 1920 do 30. 9. 1921 a jako definitivní správce školy od 1. 10. 1921 do 31. 8. 1936. Od 1. září 1936 byl přeložen na trojtřídní obecnou školu v Pavlicích jako definitivní řídící učitel. Výnosem české zemské školní rady pro Moravu v Brně ze dne 25. března 1941, čís. 16175/41 byl dnem 31. března 1941 penzionován.

Za II. světové války se účastnil odboje proti nacistické Třetí říši. Byl udán a dne 30. července 1942 pro něj přijeli agenti německé tajné policie Gestapo. Ferdinand Kulhánek ozbrojen revolverem utekl před nimi z bytu oknem a kolem místního hřbitova prchal směrem na Boskovštejn. Byl však dostižen a po krátké přestřelce zabit. Pohřeb se konal na zdejším hřbitově. Povolen byl pouze výkrop, jehož se zúčastnilo jen několik neohrožených místních občanů. Manželku Marii a dcery Miladu a Blanku od jisté smrti uchránila jen skutečnost, že stanné právo bylo nacisty v té době již odvoláno. O okolnostech a průběhu vyšetřování jeho smrti si můžete přečíst zde.

Nedaleko od místa, kde byl Ferdinand Kulhánek zastřelen, byla mu dne 28. července 1946 odhalena pamětní deska (silnice Pavlice-Boskovštejn, u Blažkovského rybníka). 8. května 1960 pak byla odhalena jeho pamětní deska na budově pavlické školy.

Na tomto místě zahynul gestapáckými vrahy
neohrožený bojovník za svobodu národa
KULHÁNEK FERDINAND
řídící učitel v Pavlicích
dne 30. července 1942.
Čest jeho památce.

Nahoru

* 8. listopadu 1877, Pavlice, okr. Znojmo

† 10. března 1968, Telč

hudební skladatel, varhaník, dirigent sboru Smetana

ohumír Pokorný pocházel z početné rodiny venkovského učitele. Obecnou školu vychodil v Pavlicích, měšťanskou v Brně. První hudební vzdělání získal u svého otce. Pak studoval varhanickou školu v Brně u Leoše Janáčka. Státní zkoušku složil v Praze před komisí, v níž byli kromě jiných i skladatelé Vítězslav Novák a Otakar Ševčík. R. 1897 nastoupil v Jaroměřicích nad Rokytnou a působil zde do r. 1905 jako ředitel kůru. Tam se stýkal i s Otokarem Březinou a zde vznikla i jeho první skladba.

Od r. 1905 působil v Telči. Byl ředitelem kůru, sbormistrem pěveckého sdružení v Občanské besedě, od r. 1924 do r. 1942 sbormistrem sboru Smetana. Od r. 1908 vyučoval na reálce a později gymnáziu zpěvu. Vynikl jako dobrý harmonizátor lidových písní. Jeho skladby se staly kmenovým repertoárem mnohých pěveckých sborů, především Pěveckého sdružení moravských učitelů. Další jeho skladatelská tvorba zůstala z velké části v rukopise.

Dílo:
- opera Dožínky - libreto K. Urbánek, zůstala v rukopise
- zhudebněné básně Vítězslava Hálka "Mé písně"
- 10 sešitů se 138 písněmi vyšlo tiskem
- 167 lidových písní z Čech, Moravy a Slovenska - v rukopise

Nahoru

* 18. ledna 1891, Pavlice, okr. Znojmo

† 14. února 1962, Praha

akademický sochař, profesor

arodil se 18. ledna 1891 v Pavlicích. Patří mezi hlavní představitele novodobého realistického umění v českém sochařství. Jeho rodištěm byly Pavlice u Znojma. To pravděpodobně způsobilo, že Karlovy první kroky vedly do Vídně, kde se vyučil zámečnictví.

K uměleckému povolání se dostal přes pražskou UMPRUM (prof. Drahoňovský) a Akademii, kde byl žákem J. V. Myslbeka. Po absolvování školy v r. 1917 byl ještě 5 let pomocníkem v ateliéru J. V. Myslbeka. Dokončovali spolu např. sousoší sv. Václava určené pro Václavské náměstí v Praze.

Již od r. 1918 vystavuje svá díla doma i v zahraničí (Bern, Záhřeb, Paříž, Benátky a další). Od r. 1920 byl členem SVU Mánes, s nímž pravidelně vystavoval.

Pracoval jako pedagog na ČVUT, kde učil modelování (1936-1939). Od r. 1945 působil jako profesor Akademie, kde založil svou speciální sochařskou školu, z ní vyšlo 79 absolventů, někteří z nich se poté věnovali např. restaurátorství uměleckých děl. V letech 1948-1950 pracoval jako rektor AVU v Praze, zastával též funkci předsedy Svazu československých výtvarných umělců.

Karel Pokorný si do rodiny vzal sirotka Zdenka Seydla (1916-1978), plně podporoval jeho výtvarný talent, proto již v r. 1929 Seydl poprvé vystavoval své dětské kresby.

Od r. 1936 učil na Vysokém učení technickém a v letech 1945-61 na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho speciální školou prošlo 79 žáků, např. Miroslav Pangrác, Ludvík Kodym a Karel Hladík.

Od r. 1939 byl nositelem Katzovy ceny České akademie věd. Třikrát se stal laureátem Státní ceny (1949, 1951, 1955), roku 1956 mu byl udělen nejvyšší čestný titul Národního umělce. V r. 1958 se stává jako jediný mezi našimi výtvarníky čestným členem Akademie umění SSSR. Při příležitosti 70. narozenin mu bylo propůjčeno jedno z nevyšších vyznamenání, a to Řád republiky. Brzy na to - 14. února 1962 - však v Praze umírá.

Dílo:

V jeho díle se objevovaly převážně sociální motivy, vytvořil také řadu podobizen. Po II. světové válce se věnoval převážně monumentální tvorbě (sousoší Sbratření, pomníky Boženy Němcové a Aloise Jiráska...). S jeho jménem je také spojena výzdoba svatovítské katedrály a Národního památníku na vrchu Žižkově.

Sousoší Sbratření nemělo být jedinou prací tohoto umělce pro Českou Třebovou. V překrásném prostředí na Horách měla stát ještě socha spisovatelky Boženy Němcové. Z realizace sešlo, zůstal sádrový model spisovatelky v životní velikosti, uložený v depozitáři českotřebovského muzea.

pomníky:
- Pomník zasypaným horníkům pro Lazy u Orlové, 1925
- Padlý, 1926
- Pomník obětem důlního neštěstí v Oseku u Duchcova, 1934
- Božena Němcová, Praha, Slovanský ostrov, 1940-1954
- Sbratření, Česká Třebová, 1945-1950
- Alois Jirásek, Praha, Jiráskovo nám., 1954
- na hranicích mezi Jevišovicemi a Střelicemi stával pomník občanům padlým v I. světové válce. Pomník, dvousoší stojícího vojáka a klečící žnečky, byl zničen za okupace.

sochy:
- Matka, 1925
- Země, 1925
- Hlava Krista, 1939
- Pieta, 1944

reliéfy:
- Útok, Obrana, Umírání, Smrt, Oběť v Památníku národního osvobození

Nahoru

* 28. února 1839, Pavlice, okr. Znojmo

† 14. října 1900, Moravské Budějovice

rolník, první český starosta Moravských Budějovic

arodil se 28. února 1839 v Pavlicích, v rodině hostinského Johanna. Jeho děd Josef byl řezníkem v Oblekovicích. 1. února 1866 se oženil s Antonií Urbánkovou z Vísky (dnes místní část Mor. Budějovic). Spolu měli dva syny, Josefa a Jana. Josef působil jako soudní auskultant v Přerově, u zemského soudu v Brně dosáhl hodnosti náměstka. Jan byl vysvěcen na kněze. Stal se vojenským kurátem v Blumově.

Po příchodu do Budějovic Purcner r. 1865 vstoupil do čtenářského (později čtenářsko - pěveckého a ochotnického) spolku Budivoj, jehož byl od r. 1870 až do své smrti předsedou. Ačkoliv německá menšina v Mor. Budějovicích byla téměř zanedbatelná, nedařilo se Čechům dlouhá léta ovládnout radnici. Jako rok ovládnutí radnice se v publikacích uvádí r. 1882, ale v protokolu zasedání výboru z 19. června 1881 se již objevuje podpis Josefa Purcnera jako starosty, který v Mor. Budějovicích starostoval až do své smrti 18 let.

Od r. 1884 byl také zemským poslancem. K volbám konaných v Dačicích se dne 30. června 1884 dostavilo 99 voličů, z nichž 97 se nakonec voleb zúčastnilo. Purcner obdržel 56 hlasů. Jeho protikandidát Jan Benna z Plačovic dostal 41 hlasů. Jelikož Purcner obdržel nadpoloviční většinu hlasů, stal se poslancem moravského zemského sněmu. Na půdě zemského sněmu se zasazoval zejména o problematiku rolnictva a dopravy.

Za alianci klerikálů a Čechů Purcner neúspěšně kandidoval do říšské rady v letech 1879, 1882 a 1885. S určitou mírou zjednodušení se jednalo o volební souboje Čechů a Němců, kdy i vzhledem k volebním pravidlům měli navrch kandidáti německých liberálů.

V r. 1889 podepisuje Purcner jako prvý pozvánku na založení Sokola. Zdá se, že Purcner trpěl vleklým zánětem ledvin. Ještě 30. září 1900 řídil zasedání městské rady. Zemřel dne 14. října 1900.

V Moravských Budějovicích nese jeho jméno jedna z ulic.

Nahoru

* 7. července 1941, Pavlice, okr. Znojmo

† 30. ledna 2018, Turnov

akademický malíř, profesor

áclav Žatečka byl po absolvování jedenáctiletky ve Znojmě v roce 1958 přijat na Akademii výtvarných umění. Prošel atelierem monumentální malby u prof. V. Tittelbacha a prof. V. Sychry, pak pokračoval v krajinářském ateliéru u prof. Vlastimila Rady a prof. Františka Jiroudka, u něhož v roce 1965 absolvoval. Po ukončení Akademie začínající malíř zůstává v Praze a věnuje se profesionálně malbě. Kvůli smrti otce se však vrací do Znojma. V roce 1967 poprvé navštěvuje Turnov zásluhou své budoucí ženy. O dva roky později nastupuje jako učitel výtvarné výchovy v místní Lidové škole umění. Od roku 1973 do roku 2008 působil jako výtvarník na Střední uměleckoprůmyslové škole Turnov. Od roku 1990 do roku 2001 byl ředitelem této školy. Společně s Jiřím Studničkou vedl ateliér zlatnictví a stříbrnictví. Od září roku 2008 byl v důchodu. Zemřel 30. ledna 2018 v Turnově.

Václav Žatečka je součástí starší generace malířů, která představuje v českém malířství tzv. novou figuraci, vstupující na evropskou scénu v 60. letech 20. stol. Zároveň tvoří i v duchu jejího protikladu – abstraktním, nefigurativním stylem. V malbě je hlavní charakteristikou maximálně zjednodušená, ke karikatuře směřující lidská figura s použitím silně expresivní barevnosti, gestický rukopis a využívání hutných struktur. Václav Žatečka vytváří své figury různými kombinovanými technikami, hlavní jsou ale bezprostřední otisky částí lidského těla.

V roce 1979 se Václav Žatečka podílel na tvorbě faksimilií korunovačních klenotů, konkrétně korunovačního žezla a jablka. Zhotovil voskové modely určené k odlévání a k broušení kamenů. Také vytvořil kresebnou a technickou dokumentaci originálů žezla a jablka. Dokumentaci k originálu koruny pak v roce 1981.

Záběry z vernisáže Václava Žatečky nazvané „Pars pro toto“, která probíhala od 12. 12. 2008 do 16. 1. 2009 v prostorách Státního okresního archívu Semily a kde byly vystaveny obrazy z let 1966 – 2008, si můžete prohlédnout zde.

Nahoru

zpět na historie Pavlic

© Zdeněk Nechvátal