noci z 21. na 22. června 1938, kdy se objevila zpráva, že se Německo chystá napadnout Československo, muselo 21 mužů nastoupit vojenskou službu na obranu vlasti a dalších 31 mužů pak bylo odvezeno hlídat na mostech, nádražích a u železniční tratě z Olbramkostela do Šumvaldu (dnešní Šumná). Vrátili se po 14 dnech, kdy byli vystřídáni vojenskou stráží.

Večer 23. září 1938 vyhlásil prezident Edvard Beneš všeobecnou mobilizaci do 40 let. Ihned po jejím vyhlášení narukovalo z Pavlic 65 vojáků.

Po mnichovské dohodě z přelomu září a října 1938 byla smíšená území vydána Německu. Nastalo všeobecné stěhování a útěk Čechů ze smíšeného znojemského území. Stěhovali se do krajů, jež měly zůstat nadále Československu. I u nás se četné rodiny po poplašných zprávách, že Pavlice budou zabrány, chystaly k útěku. Když bylo úředně potvrzeno, že Pavlice nebudou obsazeny, nastěhovalo se do obce 37 rodin ze zabraného území. Do konce r. 1939 se počet přistěhovaných rodin zastavil na počtu 49. Poté přišli četníci, finančníci a vojáci. Některé místní rodiny se uvolily vzít si k sobě děti uprchlíků na stravování. Záložníci se začali vracet kolem 15. října.

17. října 1938 byly v obci označeny říšské hranice. Do říše připadl pavlický les "horní revír" a mnoho pozemků místních rolníků. Hranice byly až u vily Nečase Cyrila č. 96 na státní silnici pod křížkem. Později dne 6. ledna 1939 byly hranice změněny až k Vranovské Vsi k Jirčíkově louce. Také hranice v horním revíru byly změněny a kus lesa byl obci přidělen. Jestliže rolník jel na své pole, musel mít propustku. Německá vojska neustále obcí projížděla a občas zde byla i ubytována.

R. 1939 byly zavedeny potravinové lístky hlavně na maso, sádlo, máslo, mouku, chléb, cukr, kroupy, krupice, hrách, čočku aj. Lístky na mléko přišly do oběhu r. 1941. Téhož roku byly zavedeny lístky na oděv a tabačenky.

Také byla povinná dodávka hovězího a vepřového dobytka. Za dobu starostenství T. Fišera nebyly žádné záznamy těchto dodávek nalezeny. Teprve za starosty B. Bohdálka byly dobytčí pasy uschovány. V roce 1941 muselo být dodáno 25 krav, 57 jalovic, 18 býčků, 13 volků, 29 telat a 33 prasat. V r. 1942 muselo být dodáno 29 krav, 33 jalovic, 25 býčků, 7 volů, 29 telat a 104 prasat. V r. 1943 muselo být dodáno 29 krav, 44 jalovic, 50 býčků, 12 volků, 27 telat a 116 prasat. V r. 1944 muselo být dodáno 39 krav, 59 jalovic, 51 býčků, 3 volci, 14 telat a 116 prasat. V r. 1945 do konce dubna muselo být dodáno 11 býčků, 3 krávy, 6 jalovic, 4 telata a 29 prasat. Mimo to se musely dodávat husy, kachny, zvěřina a ryby.

Dále se muselo dodávat obilí (všechny druhy), které rolníkům zbylo po odečtení zásob na setí a na živobytí (podle hlav). Také byla povinná dodávka brambor, stejně jako sena a slámy. Na krmení byla ponechána pouze tzv. zadina, zbytek od výmlatu. Na živobytí zůstávalo tak málo, že byli rolníci nuceni mlít na černo.

Všechny české nápisy musely být změněny na německo-české. Z osvětových knihoven bylo zabaveno 184 knih. Četníci zabavili také všechny zbraně ve vsi. V r. 1942 byly odebrány také dva kostelní zvony.

Velké množství občanů bylo nasazeno na práci v říši. Všichni se zdrávi vrátili domů.

Postrachem občanů bylo Gestapo (Geheime Staatspolizei), které přicházelo do obce nejvíce na nějaké anonymní udání (porážky na černo apod.) na prohlídku zásob obilí, dobytka u rolníků, zásob masa u řezníků atd. Při takové prohlídce byli zatčeni Gestapem starosta Fišer Tomáš a řezníci Herber Cyril a Špalek Gustav. Všichni byli po krátké době propuštěni domů.

Dne 30. července 1942 přijelo Gestapo pro zdejšího řídícího učitele Ferdinanda Kulhánka, který ozbrojen revolverem utekl před nimi z bytu. Po krátké přestřelce byl Gestapem zastřelen. Ten den byl také Gestapem zatčen Záveský Vladimír z Pavlic č. 4. Byl prý ve styku s řídícím Kulhánkem. Prošel koncentračními tábory: Jihlava asi 2 měsíce, Brno Kounicova kolej asi 3 měsíce, Osvětim asi 9 měsíců, Buchenwald asi 6 měsíců, Langerhausen 2 měsíce a Malochov 1 měsíc. Byl osvobozen Rudou armádou 2. května 1945. Vrátil se domů relativně zdráv.

Dne 8. května 1945 se po celý den shromažďovala německá vojska kolem Pavlic. Na obvodu obce byly rozestaveny tanky a děla. Podél silnic a na veřejných cestách téměř před každým domem, ve vzdálenosti asi 40 až 50 metrů byly vykopány asi 1 metr hluboké jámy, aby se v nich mohli ukrýt němečtí vojíni s pancéřovou pěstí, kteří čekali na ruské tanky. Místní obyvatelé připravovali si v polích, zejména ve stráních „Na žlebech" četné kryty, jichž však nikdo v posledních dnech nepoužil. V krytech se mezitím usídlili Němci, kteří se však dávali na útěk. Zabavovali po domech jízdní kola, některým rolníkům též koně i s vozem, aby mohli snáze prchat. Kolem půlnoci na středu blížila se již Rudá armáda od Jevišovic a od Znojma. Nyní nastal bezhlavý útěk Němců. Aby se jim lehčeji jelo, zahazovali vše, co měli na vozech v pytlích, jako mouku, hrách, čočku, cukr, sůl atd. Dobytek, který nemohl běžet, nechali buď volně, nebo jej zastřelili. Zůstalo zde po nich několik tanků a děl. Pušky a kulomety byly přeráženy a pohozeny i s náboji. Všude bylo i mnoho ručních granátů, pancéřových pěstí apod. Rudá armáda do Pavlic od Znojma dorazila 9. května ve 2 hodiny ráno. Okolo 5. hodiny ranní přijíždí vojáci Rudé armády ze směru od Boskovštejna. Ani oni se zde nezdržují a pokračují ku Praze. Nešťastnou náhodou v Pavlicích tohoto dne zemřel gardový seržant Batyrčin, který spadl z terénního auta a utrpěl smrtelná zranění [prý spadl pod pásy tanku (?)]. Pohřben u silnice. Zásluhou faráře Vaňka bylo jeho tělo převezeno a pochováno na místním hřbitově.

Po příchodu RA byl ihned ustaven místní národní výbor, který dal pokyn sbírat věci po Němcích, které byly následně uloženy v místní sokolovně. Byla též ustavena místní ozbrojená stráž, která dnem i nocí hlídala v obci. Současně bylo nařízeno, aby nikdo nalezené granáty a bomby nebral do ruky, ale jen nález oznámil. Později přišli do obce naši vojíni, kteří tyto bomby na místě zničili.

Technický ženijní oddíl, asi 120 vojáků Rudé armády, který byl ubytován ve ctidružické škole, postavil provizorní dřevěný most na železnici u lesa, jejž vyhodili ustupující Němci. Při těchto opravných pracích, trvajících 4 dny, jim pomáhali občané ze Ctidružic, Grešlového Mýta, Pavlic a Štítar.

Nahoru

zpět na historie Pavlic