* 06.02.1878, Svatoslav u Tišnova

† 03.11.1975, Boskovštejn

učitel, archeolog

Životopis:

bsolvent c. k. českého ústavu pro vzdělání učitelů v Brně. Působil jako čekatel učitelství v Hostimi (1897-1900). Poté, co získal vysvědčení učitelské způsobilosti, byl ustanoven jako podučitel v Boskovštejně, kde působil až do r. 1930, kdy odešel do penze. Od r. 1922 byl řídícím učitelem. Za I. světové války zastupoval učitele, kteří byli odvedeni na vojnu. Mezi lety 1915 - 1918 tak učil v Rozkoši, Jaroměřicích nad Rokytnou, Prokopově a Boskovštejně.

Na Boskovštejně se pustil do kulturní a osvětové činnosti. Hrál v učitelské kapele na kontrabas, režíroval ochotnická divadelní představení, přednášel v řadě vzdělávacích, dělnických a učitelských spolků, staral se o obecní knihovnu, založil obecní kroniku, psal články do učitelských časopisů a regionálního tisku.

R. 1908 pro své svobodomyslné postoje, kvůli kterým měl konflikty s církevními hodnostáři, vystoupil z římskokatolické církve. Hrozilo mu proto, že bude vyhozen ze školství. Nestalo se tak díky podpoře místních obyvatel. Stal se tak prvním učitel bez vyznání v Rakousku-Uhersku.

V r. 1916 si dal vystavět v Boskovštejně rodinnou vilku, kde s výjimkou let 1930 - 1938, kdy bydlel ve Znojmě, strávil celý život. R. 1919 se oženil s Eugenií Stejskalovou z Grešlového Mýta. R. 1920 se jim narodil syn Věroboj a o rok později syn Vědomil. R. 1930 odešel na vlastní žádost do penze, aby se mohl věnovat své archeologické činnosti. 14. května 1936 byl jmenován Městskou radou ve Znojmě členem kuratoria městského muzea. 26. dubna 1940 byl na valné hromadě Společnosti českých prehistoriků zvolen náhradníkem výboru. 13. června 1940 byl jmenován ministrem školství a osvěty do funkce jednatele Státního archeologického ústavu pro okres Moravské Budějovice na dobu od 1. dubna 1940 do 1. dubna 1945. Po válce byl 23. května 1945 pověřen Místním národním výborem ve Znojmě zajištěním majetku a správou poničeného muzea. Po r. 1948 se život Vildomcových zkomplikoval. Při prvních poúnorových volbách František a Eugenie odmítli volit komunistickou stranu a v září 1948 emigroval jejich syn Věroboj. 14. listopadu 1954 Muzejní spolek jmenoval F. Vildomce čestným členem za veliké zásluhy o moravskou vlastivědu. V r. 1963 mu propůjčil prezident republiky vyznamenání Za vynikající práci. V témže roce u příležitosti 85. narozenin byl jmenován čestným občanem obce Hluboké Mašůvky.

Zemřel 3. listopadu 1975 ve věku nedožitých 98 let.

Archeologie:

archeologii přivedl F. Vildomce Jaroslav Palliardi, moravskobudějovický notář a archeolog. Seznámili se na sokolském sletu v Jaroměřicích nad Rokytnou r. 1900. Od r. 1906 pak začala jejich archeologická spolupráce. Vildomec dělal pro Palliardiho práce v terénu. Pořizoval základní dokumentaci, čistil, evidoval a restauroval nalezené památky, které pak odevzdával Palliardimu. Provedli tak průzkum desítek pravěkých, zejména neolitických lokalit na Moravskobudějovicku a Znojemsku (Boskovštejn, Jevišovice, Střelice, Bojanovice, Hostim, Grešlové Mýto, Hrotovice, Horní Dunajovice, Výrovice, Hodonice, Těšetice, Biskupice). K nejvýznamnějším výsledkům této 16leté spolupráce patří zjištění posloupnosti základních neolitických kultur (lineární, tečkovaná, malovaná), položení základů periodizace kultury s malovanou keramikou a tzv. jevišovická stratigrafie. Po smrti J. Palliardiho pokračoval F. Vildomec v terénních výzkumech samostatně. Pracoval na mnoha lokalitách (Boskovštejn, Pavlice, Blanné, Bojanovice, Slatina, Šumná, Hluboké Mašůvky, Střelice, Ctidružice, Jevišovice, Suchohrdly, Grešlové Mýto, Křepice, Plaveč, Únanov, Medlice, Horní Dunajovice, Hodonice, Blížkovice, Trstěnice).

Výsledkem jeho celoživotního úsilí bylo obrovské množství cenného archeologického materiálu, který je částečně uložen na zámku v Jevišovicích, z části se nalézá v Zemském muzeu v Brně a v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Z archeologické praxe vešly do povědomí veřejnosti jeho výzkumy z osad z mladší doby kamenné ve Střelicích, Hlubokých Mašůvkách, Ctidružicích, hradiska Starého zámku u Suchohrdel, dále mohyl v lese Purkrábka u Suchohrdel a dalších lokalit. Je tvůrcem unikátní archeologické sbírky kultury s moravskou malovanou keramikou z mladší doby kamenné. Nejznámější jsou jeho nálezy neolitických venuší. Své proslulosti dosáhla ženská plastika z Hlubokých Mašůvek.

Nahoru

zpět na historie Pavlic