třediskem významného panství, a již v roce 1398 městečkem, byly Jevišovice, které pravděpodobně záhy získaly i hrdelní pravomoc. Na svém soudě se řídily právem města Znojma, které jim potvrdili 20. února 1635 Jindřich Václav a Karel Bedřich z Münsterberka. Poslední instancí, která měla právo udělit zločinci milost, zůstala však v Jevišovicích vrchnost. I když münsterberské privilegium potvrdili Jevišovicím další majitelé panství a panovníci v letech 1648, 1683, 1704 a 1777, hrdelní soud se v 18. století přizpůsobil obecně platným hrdelním řádům a normám a od roku 1712 se ve složitých sporech obracel na pražskou apelační radu. V běžných hrdelních záležitostech pak rozhodoval zcela samostatně. Ortely vydávali purkmistr a rada městečka Jevišovice bez zmínky o účasti vrchnosti. Na soudě zasedali primátor, rychtář a 6 radních za přítomnosti městského písaře.

Činnost soudu je dokumentována ve znojemské knize naučení pro rok 1582, v archivu městečka konvolutem smolných spisů z let 1669 - 1752 a pamětními zápisy o hrdelních procesech z let 1750 - 1753 v knize, založené jako kniha hrdelního soudu, ale po zániku soudu změněné v knihu pozemkovou a pamětní. Poslední hrdelní proces v Jevišovicích probíhal v roce 1752. Soud zanikl dekretem Marie Terezie z 21. ledna 1754.

Obvod soudu původně tvořilo pouze jevišovické panství. Od roku 1729 též statky Tavíkovice, Mikulovice, Biskupice, Slatina, Újezd a Horní Kounice, dále Plaveč z panství Plaveč, Boskovštejn, Grešlové Mýto, Jiřice a Rozkoš z panství Hostim, Litovany z panství Hrotovice, Stupešice a Výrovice z panství Louka, Křepice z panství Želetice, Radkovice z panství Myslibořice a Ratíškovice z panství Tvořihráz. Popraviště stálo při silnici k Bojanovicím v trati Na spravedlnosti.

zpět na historie Pavlic