rvní písemná zmínka o existenci Pavlic se datuje r. 1252, tehdy ještě pod jménem Pavlovice. Markrabě Přemysl Otakar II. udělil v tomto roce proboštství na Hradišti sv. Hypolita, které přešlo na Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou, některé svobody a potvrdil příslušnost mimo jiných i vsi Pavlovice k panství Hradiště sv. Hypolita.

V polovině 14. století náležely Pavlice k panství bítovskému. 16. října 1368 Jindřich z Lichtenburka, lenní držitel Bítova, daroval osm for dřeva ze svého lesa mezi Jevišovicemi a Pavlicemi na založení anniversáře při klášteře sv. Kláry ve Znojmě. Že byly Pavlice příslušenstvím hradu Bítova, dovídáme se z listiny z r. 1498, kterou král Vladislav II. Jagellonský propouští hrad Bítov ze závazků lenních panu Burjanovi Bítovskému z Lichtenburka.

V 15. století za války Jiřího z Poděbrad proti Matyáši Korvínovi utrpěl zdejší kraj velkých škod, které způsobilo uherské vojsko. R. 1468 se Uhři neúspěšně pokusili dobýt Jevišovice, přitom ale zničili celé široké okolí. Během této války také zanikla velká řada vesnic a osad.

Albrecht Bítovský z Lichtenburka intabuloval Pavlice r. 1519 Janovi, vladykovi ze Mstěnic. Od r. 1520 v Pavlicích žije Janova dcera Anežka spolu s chotěm Miklasem Klouzalem z Rynárce. Po Janově smrti zdědily majetek jeho dcery Anežka, Anna, Alena a Kateřina. Jejich poručníci Elška z Mukoděl, Jan Čeloud z Pálovic, Jan Kusý z Mukoděl pak r. 1531 prodali Pavlice Anežce z Krajku.

O Anežce z Krajku toho příliš nevíme. Její zařazení v genealogiích Krajířů z Krajku je nejasné. Anežka z Krajku se připomíná v listině z r. 1552 v souvislosti s jejím věnem. Není doloženo, že se jedná o tutéž Anežku, která koupila Pavlice. Je to ovšem vysoce pravděpodobné. Provdána byla za Karla Zajímače z Kunštátu a Jevišovic. O jejich případných potomcích zatím nejsou žádné zprávy. V kterém roce byly Pavlice připojeny k jevišovickému panství, a zda se tak stalo za života Anežky nebo až po její smrti, nevím. V urbáři jevišovického panství, který byl založen r. 1628, se již Pavlice objevují jako součást tohoto panství.

V 16. století se rozvíjela dostavníková pošta. Jedním z následků byl silný nárůst silničního lupičství. Za nejnebezpečnější silnici na Moravě byla považována silnice mezi Znojmem a Moravskými Budějovicemi. R. 1539 psali znojemští konšelé králi, „kterak velicí a znamenití lúpežové a mordové prve neslýchaní na lesích a silnicích těch se dějí“. Ferdinand tehdy rozkázal držiteli znojemského hradu Václavu Meziříčskému z Lomnice „aby jako předešle choval několik jízdních pro opatrování těch silnic“. R. 1541 postavilo město proti lapkům, kteří mezitím rozšířili svoji činnost až k Olomouci, 10 zbrojných. R. 1551 psal opět král do Znojma „o znamenitých mordech, které se zde den ode dne dějí“, a velmi rozhněván vytýká, proč nebyly vymýceny lesy podél silnice ze Znojma do Mor. Budějovic, když to bylo nařízeno na zemském svatojánském soudě. Loupeží přesto stále přibývalo, a tak píše Ferdinand další list Zdenkovi z Lichtenburka, že „lotrovství na cestách ve všech krajích v markrabství moravském se rozmohlo, zvláště na lese Znojemském a na statcích tvých…“ a znovu byli marně postaveni „ausrejtáři“. Boj proti lapkům byl málo úspěšný jednak proto, že doba rozkvětu města zajišťovala bohatý lup, jednak proto, že přepadů se účastnili sedláci, stále více utiskování narůstající mocí feudálů. R. 1549 poroučí král Ferdinand I. Habsburský Znojemským, aby trestali sedláky a rychtáře ve vsi Pavlice za loupež.

Nahoru

zpět na historie Pavlic