Müllerova mapa Moravy z roku 1720

Copyright © Historický ústav AV ČR v Praze, mapová sbírka.

apa Čech Jana Kryštofa Müllera z roku 1720 patří k nejkrásnějším a nejcennějším kartografickým dílům naší minulosti. Svými rozměry, obsahem, kartografickým i výtvarným zpracováním předčí mnohé jiné mapy, domácí i zahraniční. Je vyhledávána nejen sběrateli - milovníky starých map jako uměleckých děl a starožitností. Obdivuje ji laická i odborná veřejnost. Využívají ji ke studiu geografové, historikové, historičtí geografové, historikové umění, krajinní ekologové a další odborníci. Hledají na mapě nejrůznější údaje o krajině Čech na počátku 18. století, které jim Müllerova mapa Čech na rozdíl od starších mapových pramenů již může poskytnout. Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků státu (rakouské monarchie). Proto jsou na ní podrobně zakresleny kromě topografického obsahu (sídla, vodstvo, schematicky reliéf a zeleň, komunikace) také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly na zlato, stříbro, měď a další nerostné suroviny, hutě, sklárny, poštovní stanice a mnoho jiných informací, vysvětlených v bohaté legendě mapy. Srovnáme-li obsah mapy s mladšími kartografickými prameny velkých a středních měřítek, vypovídá Müllerova mapa o tom, jak se měnila mapovaná krajina, poznamenaná vlivem přírodních podmínek a činností člověka v kladném í záporném slova smyslu během staletí či desetiletí a co zůstalo v její paměti do současnosti.

Nahoru

Mapa Moravy Cóvense a Mortiera z roku 1742

Copyright © A. Trbušková, soukromá sbírka.

odobně jako Müllerova mapa Čech byla po celé 18. století základem všech mapových děl, zobrazujících České království, byla také jeho mapa Moravy z roku 1716 pramenem pro kartografická zpracování Moravského markrabství. Již od roku 1730 vydávala norimberská kartografická dílna Jana Baptisty Homanna podle Müllera mapy moravských krajů a zmenšenou celkovou mapu Moravy. Odvozené mapy Moravy vycházely i v dalších nakladatelstvích, v Norimberku u Jana Kryštofa Weigela, ve Vídni u Jana Jakuba Lidla a Františka Jana Josefa Reillyho, v Augšpurku u Matyáše Seuttera aj. Müllerovu mapu Moravy vydalo rovněž amsterodamské nakladatelství Cóvens a Mortier, které založil roku 1721 Jan Cóvens (1697-1774) se svým švagrem Cornelisem Mortierem (1699-1783), nejstarším synem knihtiskaře a nakladatele Petra Mortiera (1661-1711). Cóvensovu a Mortierovu mapu Moravy v měřítku cca 1 : 500 000 a rozměry 485x635 mm kreslil J. Condet. Zobrazuje zemi rozdělenou do šesti krajů (Brněnský, Hradišťský, Jihlavský, Olomoucký, Přerovský a Znojemský), města, městečka i menší lokality, vodstvo a schematicky zeleň a reliéf. Mapu zdobí moravský znak, alegorie lovu a hojnosti.

Nahoru

Seutterova mapa Moravy z poloviny 18. století

Copyright © Milan V. Drápela, Masarykova univerzita v Brně.

odobně jako byla Müllerova mapa Čech po celé 18. století základem všech mapových děl zobrazujících České království, stala se také jeho mapa Moravy z roku 1716 pramenem pro kartografická zpracování Moravského markrabství. Již od roku 1730 vydávala norimberská kartografická dílna Jana Baptisty Homanna podle Müllera mapy moravských krajů a zmenšenou celkovou mapu Moravy. Odvozené mapy Moravy vycházely i v dalších nakladatelstvích, v Norimberku u Jana Kryštofa Weigela, ve Vídni u Jana Jakuba Lidla a Františka Jana Josefa Reillyho, v Amsterodamu u Jana Cóvense a Petra Mortiera aj. Müllerovu mapu Moravy znal rovněž augšpurský nakladatel a mědirytec Matyáš Seutter (1678-1756/57). Vlastní kartografickou dílnu založil v Augšpurku roku 1707 - vedle Homannova nakladatelství patřila v 18. století v německých zemích k nejvýznamnějším. Seutterova mapa Moravy v měřítku cca 1 : 513 000 s rozměry 487x570 mm zobrazuje zemi rozdělenou do šesti krajů (Brněnský, Hradišťský, Jihlavský, Olomoucký, Přerovský a Znojemský), města, městečka i menší lokality, vodstvo a schematicky zeleň a reliéf. Titul mapy zdobí moravský znak s alegoriemi hojnosti, vedutu Brna se Špilberkem symboly vinařství.

Nahoru

Majerova mapa českých zemí z roku 1747-1748

Copyright © Historický ústav AV ČR v Praze, mapová sbírka.

an Tobiáš Majer (1723-1762), astronom, matematik a kartograf, pracoval v letech 1746-1751 v kartografické dílně Homannových dědiců v Norimberku, později působil jako profesor matematiky a ředitel astronomické observatoře v Gottingenu. V roce 1750 vytvořil první glóbus Měsíce. Podle geodetických měření Jana Kryštofa Müllera a Jana Wolfganga Wielanda sestavil mapu českých zemí, odpovídající územním rozsahem stavu před rokem 1635. Tehdy byly součástí zemí Koruny české Čechy, Morava, Slezsko s Kladskem a Horní i Dolní Lužice. Znaky, umístěné pod latinským titulem mapy, jsou čtyři (pro Čechy, Moravu, Slezsko a Lužici), ve francouzském názvu je zmíněn český stát a Slezské vévodství. Ve skutečnosti však již roku 1747 Slezsko ani Lužice k českým zemím, a tím ani k rakouské monarchii nepatřily. Mapa o rozměrech 475x540 mm v měřítku cca 1 : 981 000 má dvojí dataci, v hlavním latinském názvu rok 1747, ve francouzském rok 1748. Vyšla v Norimberku u Homannových dědiců v díle Atlas compendiarius quinquagínta tabularum geographicarum Homannianarum.

Nahoru

I. vojenské mapování - josefovské 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace)

© 1st (2nd)Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně
© Ministerstvo životního prostředí ČR

eho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km². Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.

Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.

Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly - viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků.

Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.

Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.

Nahoru

II. vojenské mapování - Františkovo 1836-1852

© 1st (2nd) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně
© Ministerstvo životního prostředí ČR

eho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1: 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000).

Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu.

Nahoru

III. vojenské mapování - Františko-josefské 1876-1878

© 1st (2nd) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně
© Ministerstvo životního prostředí ČR

elikož Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1: 75 000) a generální (1: 200 000), které již byly tištěny černobíle.

Po vzniku samostatného Československa byly mapy předány z Vídně Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Zatímco speciální mapy byly reambulovány a hojně používány nejen v armádě až do roku 1956, původní kolorované sekce zmizely ze zorného pole kartografické veřejnosti.

Nahoru

Mapa Rakouska-Uherska

Mapa vytvořena v roce 1910, částečně upravena roku 1920. Zde výsek mapy zaměřený na Pavlice (Paulitz).

Nahoru

Mapa Protektorátu Čechy a Morava z roku 1941

Copyright © Historický ústav AV ČR v Praze, mapová sbírka.

 letech 1939-1945 byly české země zobrazovány na mapách a v atlasech jako součást Velkoněmecké říše. Protektorát Čechy a Morava, jak zněl úřední název zbytku okupovaných českých zemí, zaujímal rozlohu asi 49 000 km² s přibližně 7 500 000 obyvateli. Také Columbus Volksatlas-E. Debes Handatlas zachycuje na obecně zeměpisné mapě č. 25 Sudetenland, Bohmen-Mahren, území Protektorátu, které je vyznačeno kromě hranic červeným nápisem přes celé Čechy a Moravu. Pohraničí, odtržené po Mnichovské dohodě (29. 9. 1938) a obsazované od 1. října 1938 německými jednotkami, je označeno jako Sudetenland. Nové státní hranice Protektorátu vedou v bezprostřední blízkosti významných průmyslových středisek (např. Plzně a Moravské Ostravy), přerušeny jsou důležité dopravní tepny. Rovněž Těšínsko s bohatými ložisky uhlí a hutním průmyslem, obsazené Polskem, již k českému státu nepatří. Mapa o rozměrech 208x365 mm v měřítku 1 : 1 500 000 vyšla roku 1941 ve 3. vydání Columbus Volksatlasu, jehož autorem byl Carl Wagner a úpravy provedli Karlheinrich Wagner s Oswaldem Winkelem.

Nahoru

zpět na historie Pavlic