řestože spousta zvyků a tradic bohužel zanikla, některé přetrvaly dodnes. Lidové zvyky a tradice, které se v Pavlicích stále udržují, jsou založeny nejen na křesťanské tradici, ale i na tradici pohanské a krajově podmíněné.

Již ve středověku chodili v den svátku Zjevení Páně chlapci s hvězdou a zpívali náboženské písně s vánoční tématikou. S koledníky přestrojenými za Tři krále je sžita tradice žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C + M + B + příslušný letopočet (v našich končinách K + M + B + ). Nejsou to ale počáteční písmena jmen Třech králů Kašpara, Melichara a Baltazara, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského "Christus mansionem benedicat". Tři křížky pak symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus“ mezi iniciálami.

Na Zelený čtvrtek naposledy před Velikonocemi zní zvony („odlétají do Říma“). Zvuk zvonů až do Bílé soboty nahrazují chlapci obcházející ves s hrkači a řehtačkami.

Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmínky pocházejí již ze 14. století. O Velikonočním pondělí vstávají chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehají děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávají jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku a vdané ženy proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Děvčata jim za to zavěšují na pomlázky barevné stuhy, dávají obarvená vajíčka a starším alkohol.

Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. To platilo například o nočním čase z 30. dubna na 1. května. Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem změnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí – čarodějnic a čarodějů. Na obranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně.

Postupem doby se z výročních ohňů stalo „pálení čarodějnic“. Mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli, jak čarodějnice létají na košťatech v povětří.

Svátek Božího těla se slaví od 13. století. Již po celá staletí je zvykem, že věřící na tento svátek vychází po mši z kostela do ulic v slavnostním průvodu s monstrancí s Tělem Páně pod nebesy a zastavují se u jednotlivých vyzdobených oltářů.

Na podzim, když byla sklizena veškerá úroda, nastal čas na zábavu. Dříve trvala od neděle do čtvrtka a zvalo se na ni koláčem – „zváčem“. Na stole bylo maso, drůbež, koláče, hnětýnky. Jedlo se, pilo, hodovalo a také se tančilo a zpívalo.

Od roku 998 se svátky zesnulých připomínají 1. a 2. listopadu. V některých obcích se peklo zvláštní pečivo, nazývané „dušičky“, pro žebráky, pocestné a vůbec chudý lid.

Dnes se na památku zemřelých hroby zdobí květinami, věnci a zapálenými svíčkami.

Svátek svaté Barbory, který připadá na 4. prosince, býval spojen s řadou lidových zvyků. Nejznámějším z nich je řezání tzv. Barborčiných větviček neboli barborek. Podle lidové tradice se 4. prosince s prvním slunečním paprskem uřízla větvička z třešně staré nejméně deset let a odnesla se do domu, kde žila neprovdaná dívka. Pokud větvička o Štědrém dnu rozkvetla, znamenalo to, že si dívka v nadcházejícím roce najde ženicha. Pokud rozkvetla dříve, každý den znamenal zkrácení lhůty svatby o jeden měsíc.

Dnes se barborky řežou zejména pro zkrášlení vánoční výzdoby domova.

První dřevěné adventní věnce se začaly po Evropě rozšiřovat z Německa. Po první světové válce se adventní věnce začaly zhotovovat ze zelených větviček jehličnanů. Kruhový tvar věnce vyjadřoval jednotu společenství lidí s Bohem. Protože adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi, ustálil se počet svící na adventním věnci na čtyřech z nichž každá symbolizuje jeden adventní týden.

V předvečer 6. prosince navštěvuje sv. Mikuláš v doprovodu anděla a čerta děti. Mikuláš s andělem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické „trestání“ a „strašení“ zlobivých dětí.

Na Štědrý den se zdobí vánoční stromeček. Tento zvyk se do Čech rozšířil v 19. století z Německa.

V tento den se také v domech zavěšuje jmelí, které má do stavení přinést štěstí a lásku a chránit proti všemu zlému. Zvyk líbat se pod zavěšeným jmelím pochází od starých Keltů, kteří věřili, že jmelí zajišťuje plodnost.

Ke štědrovečerní večeři v našich končinách neodmyslitelně patří kapr, který se na stolech začíná každoročně objevovat od 19. století.

Po štědrovečerní večeři přichází na řadu nadělování dárků. U nás, stejně jako na Slovensku, v Rakousku a v Itálii, dárky naděluje Ježíšek.

zpět na historie Pavlic