Řád Křížovníků s červenou hvězdou

Hlavní patronkou řádu je jeho zakladatelka sv. Anežka Přemyslovna, jejíž liturgický kult byl křížovníkům povolen Svatým stolcem již ve středověku, tedy dávno před jejím blahořečením (3.12.1874) a svatořečením (12.11.1989). Vedle sv. Augustina, jehož řeholí se řád řídí, se zvláštní úctě těší tajemství utrpení Krista a dále úcta ke sv. Kříži, zejména jeho Nalezení a Povýšení. Proto je také ctěna sv. Helena, (sv.) Konstantin Veliký a císař Heraklios, jakož pak i sv. Florian, sv. Jan Nepomucký i ostatní čeští patroni jako zvláštní ochránci ryze českého řádu. Křížovníci, kteří vznikli ze špitálního bratrstva, se starali o nemocné chudé i poutníky, avšak většina jejich špitálů a hospiců zanikla za husitských válek.

V souvislosti s relativním poklesem počtu duchovenstva, došlo k postupnému přetvoření špitálního řádu v řád řeholních kanovníků, jejichž hlavní činností je duchovní správa v inkorporovaných farách. Řád však dodnes finančně podporuje činnost řady nemocnic, ačkoliv sám žádnou nespravuje.

Znak

Původně rovnoramenný červený kříž na černém plášti, od r. 1252 doplněný dole o červenou hvězdu. Objevuje se i kříž tlapatý. V průběhu 17. století převládal kříž kotvicový a teprve počátkem a hlavně v průběhu 18. století převládl kříž osmihrotý, obecně zvaný maltézský.

Dříve byl řádový kříž převýšen černým kloboukem, zpravidla se čtyřmi střapci, ale od roku 1701 začal velmistr Franchimont užívat na jeho místě infuli a berlu. Baroko obohatilo řádový znak ještě o další honosné kusy, a to o velmistrovský klobouk, zvaný galerus (bílý se zlatou stuhou), o meč a šíp, které jsou umístěny na horní hraně štítu, nebo je jimi štít podložen. Štítonoši se staly postavy sv. Heleny a (sv.) Konstantina (právoplatně svatořečen pravoslavím, ale v katolické církvi nebyl nikdy oficiálně kanonizován). Snad i proto bývá tento štítonoš někdy interpretován jako císař Herakleios. Štítonoši stojí na stuze s heslem „pro fide et patria“.

Nahoru

Páni z Lichtenburka

Český panský rod, větev Ronovců. Smil Světlický, předek rodu, byl v letech 1193 až 1197 druhem knížete a pozdějšího krále Přemysla Otakara I. v jeho vyhnanství. Smil († 1269), proslul svojí odvahou a dovedností v rytířských turnajích, při nichž si dle kronik vydobyl r. 1248 v německých oblastech znamení červeného kapra do klenotu svého erbu. Na svém panství na horním toku Sázavy otevřel stříbrné doly, které mu přinesly takové bohatství, že se stal jedním z předních šlechticů své doby. V pol. 13. století založil hrad Lichtenburk (Lichnici), který se stal kolébkou rodu.

Větev Bítovských z Lichtenburka sídlila od konce 13. století na Moravě, kde počátkem 14. století získali hrad Bítov a později i Vranov, Jemnici, Moravské Budějovice a další panství. V r. 1572 vymřeli po meči.

Pavlice vlastnili Lichtenburkové od 14. století až do r. 1519, kdy Albrecht Bítovský z Lichtenburka prodal Pavlice Janovi, vladykovi ze Mstěnic.

Znak

Ve zlatém štítu se nacházejí dvě černé zkřížené ostrve, každá se šesti suky. Přilba na štítě nese v klenotu červeného kapra a paví kytu. Přikrývadla jsou černo - zlatá.

Nahoru

Vladykové ze Mstěnic

Moravský vladycký rod ze Mstěnic, vesnice u Hrotovic, která zanikla. Jan ze Mstěnic (v některých pramenech se uvádí jako Mstěnický ze Mstěnic) koupil Pavlice r. 1519 od Albrechta Bítovského z Lichtenburka. Kromě toho držel i panství Nové Syrovice. Po Janově smrti poručníci jeho dcer prodali Pavlice Anežce z Krajku r. 1531.

R. 1546 intabuloval Jindřich z Vlašimi statek Skalice (okres Znojmo) Dorotě ze Mstěnic, která má na štítě a jako klenot podušku a na této sedícího ptáka s delším zobákem. Skalici odkázala r. 1556 svým synům Albrechtovi a Václavovi. Ti prodali statek r. 1564 Jindřichovi z Kunštátu.

Znak

Ve štítu a klenotu pták s delším zobákem (labuť) sedící na podušce.

Nahoru

Vladykové Klouzalové z Rynárce

Český vladycký rod z Rynárce u Pelhřimova. Na Moravě rod držel od pol. 15. století Lhotice a Slavíkovice. Poslední členové rodu se uvádějí na Dolních Němčicích u Dačic poč. 17. století.

Miklas Klouzal z Rynárce se oženil r. 1520 s Anežkou, dcerou Jana, vladyky ze Mstěnic. Spolu s ní pak určitý čas žil v Pavlicích.

Znak

Ondřej měl r. 1433 ve znaku "hvězdici ze šesti tyček složenou, na koncích jako kladívka". Později se znamení rodu popisuje též jako osmipříčkové lopatkové kolo, nebo tzv. klévské kolo zakončené hroty s liliemi. Na přilbě v klenotu je kolo ze štítu. Přikrývadla jsou černo - stříbrná.

Nahoru

Vladykové Čeloudové z Pálovic

Moravský vladycký rod pocházející z Pálovic u Jemnice, kde se uvádí r. 1412 Jošt. V letech 1542 - 1596 sídlil rod na tvrzi Řečici u Dačic. V nedalekém Volfířově se zachoval náhrobník Jiřího Čelouda († 1576), hejtmana panství Telč.

Ač majiteli Pavlic nikdy nebyli, uvádím je zde, jelikož Jan Čeloud z Pálovic se zmiňuje jako jeden z poručníků Anežky, Anny, Aleny a Kateřiny, dcer Jana, vladyky ze Mstěnic. Po Janově smrti právě poručníci prodali Pavlice Anežce z Krajku.

Znak

V modrém štítu se nachází dvě zkřížené stříbrné rybářské udice. Na přilbě v klenotu jsou stříbrné rybářské udice ze štítu a paví kyta, která bývala často vynechávána. Přikrývadla jsou modro - stříbrná.

Později znak doplněn o kopí.

Nahoru

Vladykové Kusí z Mukoděl

Český vladycký rod pocházející z Mukoděl (okres Louny), připomínaný koncem 15. století na Moravě, kde držel Vedrovice, Bohutice a další statky. Štěpán a Vilém se zúčastnili stavovského povstání. Za trest byly rodu odebrány Krasonice, Medlice a Bohutice. Větev rodu sídlila ve Slezsku a ve vyhnanství v Dánsku.

Stejně jako Čeloudové z Pálovic i Kusí z Mukoděl se v souvislosti s Pavlicemi zmiňují jako poručníci dcer Jana, vladyky ze Mstěnic. Konkrétně se jedná o Jana Kusého z Mukoděl a Elšku z Mukoděl.

Znak

V modrém štítu je znázorněna obrněná paže ohnutá v lokti a svírající kladivo. Na přilbě v klenotu jsou stříbrné rohy s nátrubky. Přikrývadla jsou modrá.

Nahoru

Páni Krajíři z Krajku

Tento panský rod pocházel z Kraňska. V Čechách se poprvé zmiňuje Konrád, nejvyšší hofmistr (1380 - 1385), který získal r. 1381 hrad Landštejn a panství Bystřici. Lipolt sídlící na Landštejně bojoval s husity, kteří mu r. 1420 vypálili Bystřici. Koncem 15. století se rod rozdělil do dvou větví. Jedna větev sídlila na Landštejně, Bystřici a Dačicích. Druhá se usadila v Brandýse nad Labem a Mladé Boleslavi. Obě větve vymřely koncem 16. století.

Pavlice držela od r. 1531 Anežka z Krajku, které jí prodali Jan Čeloud z Pálovic, Jan Kusý z Mukoděl a Elška z Mukoděl, poručníci dcer Jana ze Mstěnic.

Znak

Štít je červeno - stříbrně pokosem dělený. Na štítě je přilba, která v klenotu nese červeno-stříbrně pokosem dělená zavřená křídla. Přikrývadla jsou červeno - stříbrná.

Nahoru

Páni z Kunštátu

Moravský panský rod vlastnící od 13. století mnohá moravská i česká panství. Jeho příslušníci, zastávající řadu zemských úřadů, vynikli zejména v období husitském a následně během 15. století. Podle svých sídel se dělili členové rodu na několik větví. Z jedné z nich pocházel český král Jiří z Poděbrad. Z jevišovické větve Boček vystavěl koncem 13. století v Jevišovicích hrad. On i jeho synové zastávali úřad komorníků Brněnského a Znojemského kraje. Jindřich (1382 -1406), jenž držel hrad Medlov, byl předkem Zajímačů z Kunštátu. Jeho bratr Hynek, zvaný Suchý čert, byl pověstný zemský škůdce. R. 1402 dobyl Znojmo a plenil Moravu i Rakousy. Sezema Zajímač, Jindřichův syn, byl jako stoupenec husitů obležen na Jevišovicích r. 1421 od Rakušanů. Byl zajat a do r. 1423 vězněn. Za věrnost získal od české strany dobytý klášter Sázavu. Přesídlil do Čech a stál na straně Jiřího z Poděbrad. Kromě zmíněných panství drželi Zajímačové koncem 15. století také Polnou a Vojnův Městec. Koncem 16. století vymřeli po meči. Členové ostatních větví se připomínají na Lestnici, Plumlově, Skalách a řadě dalších panství. Nejdéle žila větev pánů z Poděbrad. Rod vymřel v r. 1647.

Pavlice patřily pánům z Kunštátu od r. 1628, kdy byly připojeny k panství jevišovickému, až do r. 1647, kdy zemřel Karel Fridrich, poslední z rodu.

Znak

Ve stříbrném štítu se nacházejí tři černé pruhy u vrchu štítu. Přilba nese v klenotu stříbrná zavřená křídla se třemi černými pruhy u jejich vrchu. Přikrývadla jsou černo - stříbrná.

Po ztrátě Opavska používali potomci Jiřího z Poděbrad čtvrcený štít se stříbrným srdečním štítkem, ve kterém jsou tři černé pruhy u vrchu štítku. První a čtvrté pole (Münstenbersko) je zlato-stříbrně polcené s černo - červeně polcenou orlicí se zlatou pružinou na prsou a vpravo červenou zbrojí a jazykem a vlevo zlatou zbrojí. Druhé a třetí pole (Kladsko) je červené se dvěmi zlatými, šikmými, nahoru prohnutými pruhy. Prostřední přilba nese v klenotu stříbrná otevřená křídla se třemi černými pruhy u vrchu. Přikrývadla jsou černo - stříbrná. V pravém klenotu jsou dva půlměsíce, které jsou jednou podélně a několika násobně (na obrázku sedmkrát) svisle stříbrno - červeně dělené. Mezi nimi je paví kýta. Přikrývadla jsou černo - zlatá. V levém klenotu jsou otevřená červená křídla, každé se dvěmi zlatými svislými, ven prohnutými pruhy. Přikrývadla jsou červeno - zlatá.

Nahoru

Vévodové württembersko - olešničtí

Vévoda Silvius Nimrod pocházel z rodu Württemberků, oženil se s kněžnou Alžbětou Marií z Minsterberka, dcerou Karla Fridricha z Minsterberka. Od císařské komory získal Olešnické vévodství výměnou za 20 000 zlatých a panství jevišovické, které zdědil po smrti Karla Fridricha v roce 1647. Stal se tak zakladatelem další z mnoha rodových větví Württemberků, a to větve württembersko-olešnické. Spolu se svou ženou založil světský rytířský řád, Řád lebky (německy Herzoglich Württemberg-Oelssischer Ritterorden vom Totenkopf).

Pavlice vlastnil krátký čas v roce 1647.

Znak

Čtvrcený štít se zlatým středním štítkem se slezskou orlicí. V prvním zlatém poli tři nad sebou ležící černé jelení parohy. Druhé pole pokosem zlatě a černě routované. Ve třetím modrém poli zlatá korouhev s orlicí. Ve čtrvtém červeném poli dvě zlaté odvrácené parmy. Na štítě na čtyřech korunovaných turnajových přilbách s červeno - zlatými a černo - zlatými přikryvadly jsou klenoty: 1. korunovaná červeně oděná žena s rybami místo zdvižených rukou; 2. hlava psa (brakýře) v barvách druhého pole; 3. červená lovecká trubka s pštrosím peřím; 4. orlice na paví kytě.

Nahoru

Hrabata de Souches

Hraběcí rod francouzského původu objevující se na Moravě po r. 1620. Ludvík byl r. 1646 povýšen do panského stavu za úspěšné velení při obraně Brna proti Švédům. Od r. 1649 vlastnil rod panství Jevišovice na Znojemsku, kde Ludvík nákladně přestavěl tamní zámek. Barokní přestavbu provedl také na zámku v nedaléké Plavči. R. 1663 získal hraběcí titul. Karel Josef odkázal r. 1736 rodová panství svým třem dcerám, provdaným do rodů Ugarte, Westerrode a Palffy.

Pavlice náležely rodu de Souches od r. 1649, kdy je koupil Jean Loius Raduit de Souches, do r. 1736, kdy zemřel poslední mužský potomek rodu de Souches Karel Josef, který panství odkázal svým dvěma dcerám.

Znak

Čtvrcený štít se zlatým středním štítkem, v němž je červená krokev provázená třemi červenými srdci, v patě je pak stříbrný stoupající půlměsíc. V prvním a čtvrtém modrém poli je červeno - stříbrná šachovaná orlice s korunkou. Druhé a třetí pole je třikrát stříbrno - červeně dělené. Ze stříbrné pevnostní věže s branou a cimbuřím vlaje šest červeno - stříbrných korouhví. Na štítě jsou dvě korunované turnajové přilby s černo - zlatě - stříbrně - červeně - modrými přikrývadly. Pravá přilba nese v klenotu černou orlici, levá pak pevnostní věž, která je stejná jako ve štítě.

Nahoru

Hrabata Ugarte

Španělský hraběcí rod, jehož rakouskou větev založil Petr, plukovník císařské armády, povýšený r. 1654 do stavu svobodných pánů. R. 1662 dostal moravský inkolát a r. 1676 byl povýšen do hraběcího stavu. Téhož roku získal na Moravě panství Velké Meziříčí. Tamní zámek přestavěli členové rodu po požáru v letech 1724 - 1730 v barokním slohu. Jan vyženil r. 1743 panství jevišovické, kde se jeho potomci připomínají do r. 1875.

Jan Václav vystavěl koncem 18. století zámek Kravsko u Znojma. Vlastnil též zámek v nedalekých Příměticích.

Václav vystavěl kolem r. 1820 empírový zámek v Říkovicích u Přerova. Poslední mužský potomek moravské větve rodu Maxmilián zemřel r. 1875.

Pavlice patřily rodu Ugarte od r. 1743, kdy Jan hrabě Ugarte polovinu panství jevišovického vyženil a druhou odkoupil, do r. 1897, kdy panství koupil Robert svobodný pán Biedermann z Turony.

Znak

Štít je složen z dvanácti polí. V pravém horním červeném poli se nacházejí dva zkřížené zlaté klíče s odvrácenými zuby nahoře a čtyří zlatá srdce. Ve druhém zlatém poli pětice padajících zelených lipových listů. Ve třetím stříbrném poli je srdeční štítek tvořený zlatým písmenem "R" v červeném poli. Ve čtvrtém děleném poli se u vrchu nacházejí tři černé orlice ve stříbrném poli a stříbrná čtyřlistá růže se zlatým středem v zeleném poli. V pátém stříbrném poli se vyskytuje dub se třemi vzpínajícími se kozly. Šesté pole je pilovitě dělené zlato-černé. Sedmé pole je červeně a stříbrně čtvrceno: v 1. a 4. poli jsou tři stříbrné koule, ve 2. a 3. poli červený kříž. Osmé pole je pilovitým řezem dělené zlato-černé se třemi stříbrnými džbány v černém poli. V devátém červeno-zlatém poli je gryf obrácených barev s mečem, v desátém zlatě-červeném poli pak gryf obrácených barev s červenou růží. V jedenáctém stříbrném poli je červený kříž, uprostřed něj a na každém jeho rameni je zlatá koule. Dvanácté modré pole tvoří zlatý svatoondřejský kříž se čtyřmi zlatými koulemi. Na štítě se nachází zlatá hraběcí listová koruna.

Nahoru

Hrabata Lovatelli

Italský hraběcí rod. Hrabě Carlo Lovatelli (* 1843 - † 1892) se oženil r. 1866 ve Florencii s Gabrielou Ugarte, která r. 1875 zdědila se svou sestrou Annou Baltazzi jevišovické panství.

Znak

Ve zlatém štítě červeno - modře dělené břevno pokosem, na němž sedí holubice v přirozené barvě. Na štítě hraběcí koruna.

Nahoru

Rod Baltazzi

Rod Baltazzi pochází z italských Benátek. Odtud se příslušníci rodu rozutekli do všech koutů světa (např. Egypt, Rakousko, Řecko, Turecko).

Anna Ugarte se provdala r. 1875 za rytíře Heinricha Hectora Baltazziho (1851-1916), syna vlivného vídeňského bankéře levantského původu. Hector Baltazzi byl podobně jako jeho bratři vynikající jezdec. Do historie Velké pardubické se nesmazatelně zapsal jako její trojnásobný vítěz v letech 1881, 1883 a 1887.

Znak

V zeleném poli dvě stříbrné sekery půlměsícovitého tvaru na zlatém topůrku. Na štítě šlechtická koruna.

Nahoru

Rod Biedermann von Turony

Simon Biedermann, ředitel soukromé rakouské Národní banky a majitel několika statků v Uhrách, byl povýšen r. 1860 do rytířského stavu s predikátem „von Turony“. Jeho syn Robert koupil r. 1897 jevišovické panství, které vlastnil do r. 1916. R. 1903 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho smrtí r. 1920 vymírá rod po meči.

Znak

Černo-stříbrně čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli je pět zlatých včel (2:1:2), ve druhém a třetím tři stříbrná kosmá břevna. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní jsou dvě korunované turnajové přilby. Klenotem na pravé s černo-zlatými přikrývadly je rostoucí černá orlice s červeným jazykem, na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly pak stříbrný rostoucí beran mezi dvěma stříbrnými křídly, každým se třemi červenými kosmými břevny. Štítonoši jsou dva na bronzové arabesce stojící zlatí lvi s červenými jazyky. Na arabesce je zavěšena zlatá páska s černým heslem „honor et veritas“.

Nahoru

Rod Ofenheim von Ponteuxin

Rakouský rytířský rod, jehož členové byli významnými obchodníky, finančníky, advokáty, průmyslníky... Viktor Ofenheim, generální ředitel rakouských železnic byl r. 1867 povýšen do rytířského stavu s predikátem „von Ponteuxin“.

Roku 1916 koupil jevišovické panství Vilém Ofenheim. Po jeho smrti zdědil panství r. 1932 jeho bratr MUDr. Arnošt Ofenheim, který působil v Londýně. Panství prodal 14. března 1939 ostravskému uhlobaronu hraběti Eduardu Larisch-Mönichovi.

Pavlice vlastnil Vilém Ofenheim do r. 1926, kdy byly Pavlice propuštěny ze záboru při pozemkové reformě.

Znak

Čtvrcený štít. V prvním modrém poli trojstěžník doprovázený stříbrnou hvězdou v pravém rohu. Ve druhém zlatém poli červené břevno pošikem se třemi zlatými srdci. Ve třetím zlatém poli černý pětihlavý orel. Ve čtvrtém černém poli zlatá kotva doprovázená stříbrným měsícem a stříbrnou hvězdou v levém rohu. Na štítě jsou dvě korunované turnajové přilby. Pravá přilba s modro - zlatými přikrývadly nese v klenotu zlatého lva. Levá přilba s vpravo červeno - zlatými a vlevo černo - zlatými přikrývadly nese v klenotu pět zlatých kukuřičných klasů mezi otevřenými vpravo červeno - zlatými a vlevo černo - zlatými křídly. Pod erbem v modré stuze zlatě heslo „semper idem“.

Nahoru

zpět na historie Pavlic